Do Bombaje jsem dorazil jen pár dní poté, co i teroristé zabarikádování v hotelu Taj byli zastřeleni, případně postřeleni, a odvezeni do nemocnice.
Jak Taj tak i druhý hotel, Trident Oberoi, byly obehnané policejní páskou se sem tam pohozenými zátarasy. Hlídala je policie ozbrojená bambusovými klacky. Taj byl zvenku lehce ohořelý, na Tridentu nebylo podezřelého vůbec nic. Café Leopold bylo otevřené a plné lidí, jako by se nic nestalo. Victoria Terminus (nádraží) se nikdo ani uzavřít nepokusil – doprava v Bombaji by zkolabovala. Všude detekční rámy a policie na každém rohu. Rámy vypnuté, policie jen tak zevlující…
Pes: Bydlel jsem hned naproti Taji.
Pár billboardů se vzkazy teroristům
Náš vzkaz teroristům…
…trhněte si!
Jsem hrdý, že jsem Ind. *Může se změnit bez předchozího upozornění.
Odvaha v krizi, akce během agonie, to je co je třeba.
Nemohu vás naučit násilí, protože mu sám nevěřím. Mohu vás ale naučit se před nikým neshýbat, ani kdyby vás to mělo stát život. Řekl Gandhi.
Děkujeme všem, kteří riskovali život aby zachránili ostatní… …a odvahu všem, kteří ztratili své milované.
Truchlíme, ale nezměníme se.
Upřímnou soustrast rodinám, které ztratili své milované.
Někdo musí chránit tohle město. Začni ty.
