Čína se na Západě často zmiňuje spolu s Indií. Obě přes miliardu obyvatel. Obě v Asii. Obě rostoucí ekonomiky. Obě mají vesmírný program. Weng z Xi'anu[1], [2] se podivovala: „Ano, vím, často nás srovnávají s Indií. Vážně je to tam podobné?“ Není.
Jeďte do Indie. Zjistíte, že Indové se ze všeho nejraději někde válí a podřimují – páč budoucnost neexistuje a tak je to stejně jedno. Řidiči autorikš mi vyprávěli, jak každý den tvrdě pracují. I dvanáct hodin. Že z toho osm nebo deset prospí na zadní sedačce, o tom se moc nezmiňovali. Myči nádobí z Dharavi mi vyhrožovali, že když jim seženu práci v Česku, budou pracovat třeba i … osm hodin denně! Samozřejmě všichni Indové nejsou nehorázní flákači. Dělníci na stavbách silnic těžce makají deset dvanáct hodin denně. Dostávají za to kolem třiceti rupií denně. Ne snad, že by byli tak pracovití – ale jinak jim hrozí smrt hlady.
Jeďte do Číny. Nikdo se nikde neválí. Budoucnost je potřeba zajistit si co nejskvostnější. Čína do oblíbeného stereotypu „levný továrny, komunisti, nesvoboda, padělky“ zapadá jen tak napůl. Padělky i levný továrny tu mají, komunisty i nesvobodu taky. Pokud ale nehodláte svrhávat (nebo pomlouvat) vládu, můžete si dělat, co chcete. Číňané si tedy dělají, co chtějí. Tedy vydělávají prachy. Páč zbohatnout je skvostné. Stačí se podívat na HDP na osobu. V Číně víc než třikrát tolik co v Indii. Jak nominální tak podle parity kupní síly. Ten rozdíl se ale zdá mnohem větší.
Jednu věc obě země ale společnou mají. V Číně se dává bohatství na odiv. V Indii také. Zatímco Číňané to dělají jako prevenci ztráty tváře, Indové se hlavně vytahují. Stačí otevřít některý z indických časopisů o autech. Nalistovat recenzi libovolného luxusního auta. A dozvíte se, že je to ta správná kára pro vás – páč až s ní zaparkujete před domem, sousedi prasknou závistí. Ne, není to myšlené z legrace. Tedy alespoň ne moc.
Pes: Tak a po tomhle článku se už nálepky Číňanofil nezbavím. Tuhle jsem pomluvil Tibeťany, tentokrát (opět ;) Indy. Ale, vážně, já nic takového nejsem.
