O pevnosti nad městem Kipling napsal, že „je dílem obrů a andělů.“ A oproti té v Jaisalmeru je vskutku impozantní a vypadá zcela nedobytně. Také se o to dloho nikdo ani nepokoušel a všichni raději sázeli na diplomacii. Alespoň až do roku 1678, kdy do města vtrhnul Aurangzeb, pevnost dobyl a všechny násilně zkonvertoval k Islámu.
Obrů k její stavbě bylo třeba zcela určitě, andělé se uplatnili při výzdobě paláců schovaných uvnitř. Jsou celé pokryté reliéfy, v oknech mramorové mřížoví, uvnitř zrcadla a barvy. Oproti Jaisalmeru v ní dnes nikdo nebydlí a prochází se jí jen organizované skupiny turistů s indickými průvodci mluvícími francouzsky a španělsky a individuální turisté s Audio Guide (našeptávající utržené sluchátko).
Když se díváte z pevnosti dolů na město, je celé modré. Však se také Jodhpuru říká modré město. Dole v ulicích už to tak přesvědčivé není. Zdaleka ne každý dům je modrý. Zatímco v Jaipuru byly barevné jen hlavní ulice, tady je to přesně naopak. Musíte zahnout aspoň za tři rohy a pak se začnou objevovat modré domy. O modré se s oblibou tvrdí, že označuje domy brahminů (nejvyšší kasta). Ale ona s kastami nemá nic společného. Obyvatelé přimíchávali do vápna na bílení indigo, páč věřili, že to domy ochrání proti termitům a jiné havěti. A pak se to chytlo a dnes se modří, protože se to tak dělalo vždy.
Ale i kdyby modrá z domů zmizela, Jodhpur zůstane modrým městem. Jeho ulice jsou plné autorikš, které do vzduchu vypouští oblaka modrého dýmu…
Pár fotek
Pevnost.
Palác v pevnosti.
Součást expozice v pevnosti: opiový zhulenec.
Shora je Jodhpur celý modrý.
