Říká se, že abyste se do Jaisalmeru dostali, potřebujete koně ze dřeva, nohy z kamene a vůz z oceli. A něco na tom je. Je to největší rajastánský zapadákov, železnice tam končí a silnice nevedou o moc dál.
Koně ze dřeva ani nohy z kamene jsem neměl. Vůz z oceli ovšem ano. Jel jsem vlakem z Bikaneru. Podivně placatou polopouští, vlak stavěl na nádražích, u kterých bylo pět šest domků a jinak široko daleko nic. Všechna nádraží a domky vypadaly přesně stejně a kdyby vlak jezdil v kruhu, nikdo by to nepoznal. Jen Phalodi bylo o něco větší, skoro malé město. Pokaran, u kterého Indie testovala své atomové bomby jsem asi prospal. Nebo se stanice jmenovala jinak. Až na tři vojáky, kteří se někde po cestě vytratili, byl můj vagón prázdný – velmi neobvyklé pro indické vlaky, které jsou vždy zaplněné do posledního místa.
Jaisalmer> je vidět už z dálky. Z krajiny vystupuje skála s impozantní pevností na vrchu. Celá z pískovce. S palácem a labyrintem uliček, miniaturními náměstími a pár chrámy. I když je plná obchodů se suvenýry a hotelů a restaurací na střechách, je v ní klid a ani to není moc Disneyland. A pořád v ní pár tisíc lidí bydlí, povětšinou brahmánů (nejvyšší kasta). Ale počáteční ohromení z impozantnosti rychle vyprchá: stačí si uvědomit, že Pražský hrad je několikrát větší a monumentálnější. Pak je z toho jenom celkem pěkná pevnost ;)
Město pod pevností je také z pískovce. Jestli byl Jaipur z broskvové zmrzliny, Jaisalmer je – alespoň v pozdním odpoledni – ze zlata. Při procházce v něm narazíte na obrovská haveli, postavená v padesatých letech, která vypadají ještě starší, než ta v Bikaneru. V některých se pořád bydlí, některá jsou otevřená, s muzeem a obchodem se suvenýry, a můžete se podívat dovnitř. Ale mnohem zajímavější jsou ta, do kterých skoro nikdo nechodí a jen tak si v nich poletují holubi a netopýři.
Celé je to takový Český Krumlov v pouští. Malé staré město s klikatými uličkami, nad ním místo zámku pevnost. A také je plný turistů. Nebývale mnoho skupin s průvodcem a klimatizovaným autobusem. Ale přiznávám: co jsou v Indii davy turistů, by Evropě nestálo za řeč. Takže je to celé docela uměřené a na hlavním bazaaru obchody se suvenýry (hlavně kůže a turbany) zdaleka nevytlačily ty s náhradními díly na motorku a krejčovství v dírách ve zdi se také drží. A celé je to docela pohodové a rozhodně ne turističtější než Pushkar.
A všichni se tu účastní Camel Safari, tj. výletů na velbloudech do pouště. Od jednodenních na západ slunce až po dvoutýdenní cesty do Bikaneru. Já ne. Užil jsem si jich v Maroku a podle toho, co jsem slyšel, to muselo být o mnoho lepší.
Haveli Patwon Ki, postavené v padesátých letech.
Haveli Patwon Ki, dvůr.
Večer je pevnost nasvícená, úplně jako Pražský hrad.Velký Pes:
Na nádraží v Jaisalmeru se konal zatím největší útok hotelových naháněčů a podvodných rikšů. Čtyři najednou mi před očima mávali letáky zaručeně skvělých a levných guesthousů (a možná to tak bylo, jen byly v zatraceně nepraktické části města) a jeden rikša sliboval cestu do města za Rs 10 (tedy chtěl mě odvézt někam, kde dostane provizi). Ale stačilo si jich okázale nevšímat a vyjít z parkoviště na ulici a byl klid.
Ubytoval jsem se v hotelu Swastika.
Hotel Swastika.
