Rikšy berou zatáčky po dvou kolech, kosí stánky s ovocem a pomeranče se kutálí po ulici. Ani u jezera není klid, manicky se po něm nahání v motorových člunech James Bond a padouši a střílí po sobě.
Alespoň to tak bylo v Chobotničce [IMDB, ČSFD]. Rikšové ve skutečnosti nejezdí o nic méně šíleně, pohyb člunů je ale mnohem umírněnější. Na jezeře stejně jako ve filmu plavou dva paláce. V bílém mramorovém je (opět jako ve filmu) luxusní hotel s restaurací (přesně střižený pro Bonda), v druhém paláci je kdoví co (přesně střižené pro Chobotničku). A zcela v duchu Jamese Bonda vás do restaurace v paláci v tričku nepustí, sandály jsou nemyslitelné a večeře přijde na pár tisíc rupií. Jen poněkud nefilmově jídlo za moc nestojí (prý) a jezero je poloprázdné a dusí se žabincem. V posledních letech moc nepršelo a místní, kteří do něj po obřím nápisem „Chraňte jezero“ hází pytle s odpadky, mu také moc nepomáhájí.
Na břehu u jezera je Městský palác s úžasnou výzdobou: barevná skla vsazená v jemném mřížový, zdi obložené zrcadly, mozaiky, obrazy na zdech. Ale zámky v Evropě nejsou o nic méně nákladně a okázale vyzdobené. Ba právě naopak. Zdá se, že i tenkrát jsme měli nějak víc peněz.
Na náměstí u Městského paláce jeden obchod vedle druhého s „uměním“, před chrámem chrastí sadhuové bandaskami na almužnu, u stánků mají podezřele levnou vodu (buď jí ukradli nebo je to voda z kohoutku v recyklovaných lahvích) a fronty rikšů nabízejí dopravu–hulení–opium. V tomto pořadí.
Když ale ujdete pár metrů a zahnete na správnou stranu, celý cirkus je pryč a zabloudíte ve starém městě. Jeho bazaary a rezidenční čtvrti s křivými úzkými uličkami moc turistů nevidí. Na schodech domů zevlují starci a kouří beedi, ve vchodech domů nenápadně zevlují a příležitostně pracují ženy v typicky rajastánsky barevných sárí. Nechtějí se moc fotit, ale vlastně ano. Je ne moc a nejlépe aby to nikdo neviděl. Baví je to ovšem náramně a kdyby to nebyla tak nevhodná a podezřelá činnost, pobíhali by za těmi pár turisty s foťákem, co projdou kolem, a volali by „One photo, please“, zrovna jako malé děti.
Pes: Bydlel jsem u Meenu a její rodiny v Queen Cafe. Nebyl to ani tak guesthouse, jako spíš bed & breakfast. Přátelský lidi. A to jídlo! Banánové a dýňové curry. Nadívaná zelená rajčata. A pravděpodobně nejlepší čokoládové koule v Indii. Je to nedaleko Chand Pol, vedle hotelu Panorama (ten je v každém průvodci).
Pár fotek
Na jezeře plave bílý mramorový palác.
Nádvoří paláce (na břehu, ne na jezeře).
Výzdoba paláce (na břehu, ne na jezeře).
Ve starém městě.
Ve starém městě.
