Z Multanu do Islamabádu (resp. Rawalpindi) šel rezervovat jen jediný vlak – Mehr Express. Alespoň podle personálu v pokladně. Neměl klimatizované vagony, na výběr bylo mezi sedačkou a sleeperem (lehátkový vůz). Jel jsem sleeperem, sedačka je vskutku jen pro blázny. V kupé bylo šest lehátek, ve srovnání s evropskými vlaky bylo obrovské a mělo vlastní záchod s umyvadlem a zrcadlem. Na stropě tři větráky. Sedačky/lehátka byla čalouněná zelenou koženkou a povlečení se nekonalo. Prach. Jelo se po kolejích, na které se údajně ještě nikdo nevydal. Vedly největšími pákistánskými zapadákovy, po hranicích North-Western Frontier Province. Všechny ostatní vlaky jezdí přes civilizované Lahore. Vlak jel rychle a házel sebou tak dramaticky, až se zdálo, že musí každou chvíli vykolejit. Strojvedoucí houkal stejně mocně, jako řidiči autobusů troubí. Ve vlaku nebyl jídelní vůz a ve stanicích se neobjevovali žádní podnikavci prodávající jídlo a pití.
Do Rawalpindi vlak dorazil přesně na čas.
Jmenuji se yan plíhal. Jsem fotograf a grafik. Také tu najdete můj blog, ve kterém píšu hlavně o mém cestování.
yan plíhal
email yan@mupymup.cz
telefon +420 776 859 383
Kolaborativní blog, úplně web 2.0, se štítky, kulatými rohy a ajaxovými vychytávkami. GOTO
Zajímavé články o informační architektuře, usability, brandingu, reklamě, trendech na webu a o tom, jak to všechno spolu souvisí. GOTO
Kuny svou činností zvyšují míru neuspořádanosti systému a proto si zaslouží podporu. GOTO