O Andamanských ostrovech se říká, že je to ráj na zemi. Ultimátní tropický zapadákov. Nádherná pláž, tyrkysové a průzračné moře, bílý písek. Ostrov Havelock. Ale nějak se nemůžu bezmezně nadchnout. Když přestane foukat vítr a palmy šumět, slyšíte projíždějící džípy a rikšy ze silnice sto metrů ve vnitrozemí. Všechno bydlení je kolem silnice a ne kolem pláže. Kuchaři tu neumí vařit. Je tu nečekaně draho.
Možná jsem toho viděl moc. Možná se ze mě stal všude byl, všechno zná. Ale sakra, v Thajsku přece mají lepší pláže. Ao Thong Nai Pan (2003) rozhodně lepší byla. Ao Ta Note (2003) možná neměla tak jemný písek, ale líbilo se mi tam víc. A není to jen „když jsem byl dítě, čokoláda byla sladší.“
Ale pozor: na Havelocku na pláži číslo sedm jsem viděl Indku kolem dvaceti v plavkách. Bikinách. Zcela nečekané. Obvykle se koupou úplně oblečené. Mmmm….
Pláž číslo 5
