„Paláci v Jaipuru se říká indické Versailles; u jezera v Udaipuru se House of State krčí pod kopci kolem; House of Strife v Jodhpuru, šedivé věže na červené skále jsou dílem obrů, ale palác v Bundi, dokonce i v denním světle je palác, který si muži staví v těžkých snech – práce skřetů spíš než lidí.“
Alespoň tak to viděl Kipling. Měl pravdu. Palác v Bundi je postavený v nepravděpodobně prudkém kopci, mnohokrát rozšiřovaný v různých stylech, které k sobě ale záhadně pasují. A je plný opic. Zlých, ošklivých, syčících, zuby cenících, rezatých kreatur, i těch mnohem přátelštějších, hezčích, poměrně civilizovaných šedivých s černým obličejem a zatraceně dlouhým ocasem.
Bundi není o nic méně spektakulární než slavnější Udaipur nebo Jodhpur, ale organizované skupiny turistů v klimatizovaných autobusech sem ještě (téměř) nedorazily. Je tu klid a místní vypadají, že cizince opravdu rádi vidí, i když jim z nich nic nekápne. Najde se tu ovšem pár dealerů piva („Přijď v půl osmé, zavřu obchod, zatáhnu rolety a dáme si pivo.“), které je tu sice legální, ale pro jeho prodej je potřeba licence, kterou nikdo nemá. Hulení a opium je samozřejmostí a mnozí z prodavačů jsou skvělými reklamami na svůj produkt.
A modré město se sice říká Jodhpuru, ale Bundi je rozhodně modřejší.
Mají tu jeden z nej guesthousů v Rajastánu. RN Haveli. Pokoje nejsou lepší než jinde – i když mají individuální barevná schémata, já mám růžový s modrým stropem. Zahradě je s místem k sezení, veverkami a sbírkou harampádí asi také docela standardní. Ale provozují ho jen ženy. Mama a její dcery Rachena a Archena. A to není v Rajastánu právě obvyklé. Ba právě naopak. A umí vařit – což také není pro Indii právě obvyklé. Sice to občas (vždy) trvá podezřele dlouho a někdy se tak ze snídaně stane oběd a objednávku si několikrát přijdou ověřit a sem tam je výsledek poněkud excentrický (na pizze jsou brambory a květák a je posypaná kokosem ;), ale vždy to bylo nečekaně dobré.
Pes: A to je konec Rajastánu, jsem poněkud přepalácovaný, začalo to být poněkud monotonní. Jen když jsem ten okruh jednou začal, nešel snadno skončit. Pokračuju do Bombaje, kde už teroristi neřádí. Ale ještě jsem zvládnul průzkum místní kanalizace.
Pár fotek
(Jsem někde nějak ztratil téměř všechny JPEG náhledy z Bundi. Což není taková katastrofa jako Černá sobota v Pushkaru ;)
