Celé loňské jaro a léto, kdykoliv jsem zahlédnul televizi, byl v ní. Obalovala ho neobvyklá, jak kdyby náhodná ocelová konstrukce. Vypadal lehce. Mluvilo se o něm snad v každém zapadákově na Zemi. I v pákistánských horách ho znali. Olympijský stadion v Pekingu. Ptačí hnízdo. Vypadal famózně.
Teď, rok poté se na něj jdu podívat ve skutečnosti. Při pohledu zblízka Ptačí hnízdo už tak dech beroucí není. To, co na fotkách a v televizi působilo lehce, až křehce, je – celkem pochopitelně – zatraceně masivní ocelová konstrukce. A skvělý lapač prachu, kterého poletuje v Pekingu požehnaně. Je to sice teprve rok od Olympiády, ale Hnízdo začíná vypadat neudržovaně. Naproti Hnízdu stojí druhý z oslavovaných stadionů. Vodní kostka. Nenápadně přikrytá lehce potrhaným igelitem, povlávajícím ve větru. Aby se neušpinila. Ale možná je vše v pořádku. Protože Peking je zrovna takový. Monumentální propaganda. Na povrchu. Jako ten jejich kapitalismus.
Aktualizace: V prosinci 2009 do Ptačího hnízda přivezli sněhová děla a vyrobili tam osmdesát metrů dlouhou sjezdovku. A do Vodní kostky si můžete jít i zaplavat. I když jen do tréninkového bazénu.
Pár fotek
Ptačí hnízdo.
Ptačí hnízdo.
Vodní kostka.
Vodní kostka. Olympijský závodní bazén. Vpravo kousek vypuštěného bazénu pro skoky.
Vodní kostka. Bubliny nejsou jen plochou texturou.
Vodní kostka. Bubliny nejsou jen plochou texturou.
