Home > Blog > Řekové v Pákistánu, marihuana tu roste jako plevel

Moderní město, naplánované řeckým architektem Konstantinem Doxiadem v padesátých letech. Postavené v šedesatých. Sídlo vlády a všech důležitých úřadů. Oproti Multanu víc žebráků, ale o dost méně než v Quettě. Vlho, typické monzunové podnebí. Večer se všude hraje kriket. V parcích, na zeleném pásu uprostřed hlavní ulice, v plevelu kolem, který je hráčům téměř po krk. A téměř všechen plevel je marihuana a mocně voní.

Město je rozdělené do sektorů 1 x 1 kilometr. Každý má vlastní centrum, kterému se říká trh. Obvykle tam žádný trh není. Sektorům se říká podle jména jejich trhu nebo se označují souřadnicemi. Například Sitara Market, kde jsem bydlel je G7.

Je-li sektor luxusní čtvrtí (např. G8) s vilami a paláci s hlídači u brány, pak na "trhu" narazíte na butiky známých značek, supermarkety, v kterých mají cornflakes od Kellog's, Nutellu, kukuřici Bonduelle, hořkou čokoládu od Lindta a pravé těstoviny z Itálie. Leckdy za o poznání více než evropské ceny. A samozřejmě drahé a patřičně stylové restaurace, sem tam doplněné nějakým západním fastfoodem – jsou tu snad všichni, McDonald's, Pizza Hut, KFC, Subway, Dunkin' Donuts… V chudších čtvrtích jsou na trhu obyčejné obchody, obvykle mají tři regály a říkají si Shopping Centre. Tam si koupíte pákistánské sušenky, olej v desetikilové plechovce, polámané špagety podivné barvy vyrobené v Karachi (ale jen za 30 Rs, tedy cca 6 Kč), prací prášky v obzvláště barevných obalech a propisky a hračky.

Mezi bloky G a F se táhne pás zvaný Blue Area. Tam nikdo nebydlí, jsou tam obchody, banky, restaurace, travel agenti, sem tam nějaký úřad a drahé hotely.

A mohlo by se zdát, že to celé není Pákistán, že je to celé jakýsi kulturní import. Ale Islamabad stojí už pár desítek let a pořád funguje a snad všichni Pákistánci o něm tvrdí, že je to dobré město. Často se zdá, že by prach a smog Multanu za čistotu a zeleň Islamabadu vyměnili hned.