Svaté město Hinduistů. Nejsvatější. Každý rok přijede víc než milión poutníků. Věří, že koupel v Ganze smyje všechny hříchy. Přes sto ghatů. Většina koupacích, pár kremačních. Když ve Varanasí zemřete, vaše duše je uvolněna z inkarnačního cyklu.
Je tu větší horko než v Kalkatě. Pětačtyřicet. Město zůstává rozžhavené i přes noc. Když si ve čtyři ráno sáhnete na zeď, hřeje. Není poutnická sezóna. Davy koupajících se a davy chudáků žebrajících na dřevo na vlastní kremaci tu teď nejsou. Ani turisté tu nejsou, páč je horko. Podezřelý klid. Ovšem prodavači hulení jsou na každém rohu. „Hašiš? Z Manali, moc dobrý…“ – „Ne, díky.“ – „Ale proč! Je moc dobrý!“ Z obchodů s hudbou vyhrává hinduistický pop. „Šiva ♪♪ Šiva nanana ♫♪ Višnu ♫♪♫ Višnu lalala“ (autentický text). S trance-filmi spodkem.
Ganga může být svatá, ale je to snad nejšpinavější řeka na světě. Kromě odpadků, podivného slizu a částí lidských těl je plná těžkých kovů a dalšího průmyslového svinstva. Vypouštějí ho do ní stovky továren proti proudu. Indům to, zdá se, nevadí a v řece se koupou a dokonce z ní pijou. Teď jen: veškeré tělesné sekrety Hinduisté považují za duchovně znečišťující. Nikdy by se nevysmrkali do kapesníku a ten dali do kapsy. Vždy smrkají do větru. Ovšem stoka do posvátné řeky ústit může. Hmhmhm… Že by Ganga byla tak svatá, že ji nějaké takové znečištění nemůže – ani spirituálně – ohrozit?
Pár fotek
Manmandir ghat.
Staré město.
