Národní tibetské zvíře je jak. Obrovská věc se zakroucenými rohy a chlupy až na zem. Poflakují se ve stádech po pláních kolem dálnice. Najdete ho v menu každé restaurace. Jačí steak je skoro jako hovězí. Kromě steaku jsem si také dal jačí koláč. Jačí stroganoff. Jačí hamburger. Jačí pizzu. Jačí maďarský guláš. Jačí řízek. Jačí smaženou rýži. Jačí smažené nudle. Jačí momo (něco jako přerostlé ravioli).
A pak ještě jačí čaj. Tedy čaj, žluklé jačí máslo a sůl. Prý tibetská instituce. Nikdo to tu nepije. V restauracích ho v menu najdete, ale i tibetský personál se nad ním ofrňuje a nerozumí tomu, že takovou hrůzu by někdo chtěl pít. I když, není to tak strašlivé, jak se traduje. Jen je o tom třeba přemýšlet jako o polévce a ne o čaji. Ale souhlasím s tím, že jediná věc horší než jačí čaj je studený jačí čaj.
Jačí burger.
