Po vodním festivalu přestalo pršet.
Posledních pár dní jsem byl v Mondulkiri (hory, tak 900 metrů nad mořem) a byla tam zatracená zima. Až jsem musel vyndat svetr a i tak mi večer a ráno byla docela zima. Je období sucha a je tu opravdu sucho. A fouká vítr. Ten roznáší všudypřítomný červený prach, na všem je vrstva. Stačí třeba utřít stůl a za deset minut už na něj do prachu můžete kreslit. V období dešťů, kdy je všechno zelené, to ale v Mondulkiri musí vypadat úžasně.
Hlavní ulice v Sen Mororom, hlavním městě provincie MondulkiriVánoce tu nějak nejedou. Zatím jsem v Phom Penhu viděl jen dva ozdobený vánoční stromky v supermarketu, když jsem si kupoval zubní pastu (Colgate, 1000ppm fluoridu). Abych to vyrovnal, vyrazil jsem na vánoční nákupy. Na trhu Toul Tom Poung (znamý také jako Ruský trh) jsem si chtěl koupit všechny filmy od režiséra "Cesty do fantazie", ale kupodivu žádný neměli. Pořídil jsem si tedy alespoň dvoje trenýrky, jedny s obrázkem lebky a s nápisem Grateful Dead (jako ta kapela) a jedny červené s obrázkem kuchaře a nápisem Luigi's Pizza.
Zítra ráno odplouvám rychlou lodí po proudu Mekongu do Vietnamu. Ještě nemám vízum, ale dnes večer ho snad dostanu. Dal bych přednost pomalé lodi, ale žádná taková tu není.
