Chcete poslat balík z Indie do Česka. Ponožky z jačí vlny. Čepici z jačí vlny. Bundu a rukavice z ovčí. Opustili jste hory a už vám nebude zima. Nejdřív se tedy jdete na poštu zeptat, jestli to můžete přinést zabalené. Celníci by mohli chtít provést inspekci, co že to do ciziny posíláte. Když jim je to šum a fuk, což byl můj případ v Shimle, půstíte se do shánění krabice. Na poště je neprodávájí a v papírnictví je také nemají. Ale v některém z obchodů vám věnují použitou, jen mírně potrhanou. Naplněnou a zalepenou krabici odnesete ke krejčímu, který ji zašije do bílé bavlny a nechá ji zapečetit. Pravým pečetním voskem. S obtisknutou pečetí s anglicky znějícím jménem. To pak vezmete na poštu. Tam vyplníte formulář F.P.-19 C2/CP3 (viděli jste Brazil [IMDB]?). S formulářem a s balíkem se probojujete k okénku. Fronta stojí z obou stran a prostředkem předbíhají ženy, invalidé, důchodci a kdokoli dostatečně drzý. U okénka uředníkovi vysvětlíte, že Czech Republic je opravdu stát a mají tam poštu. Ten pak oblepí krabici čárovými kódy, dostanete stvrzenku a je to.
Pes: Poslal jsem to letecky. Slíbili, že to týdne to bude v Praze. Po moří to prý trvá měsíc. Ale průvodce vyhrožuje, že balíky cestují šest měsíců, někdy jen tři, někdy i dva roky.
