Moje zápisky z cest, sem tam design a vůbec2010-04-12T00:00:00Zyanyan@mupymup.czhttp://www.mupymup.cz/cz/zapisnik/feed/atomurn:uuid:e7e53a3d-8a54-5160-a8e6-bc13c55030832010-04-12T00:00:00Z

„Kvetoucí sakury? Říká se, že park v Shinjuku je nejlepší. Ale já mám raději Ueno. Počítej s tím, že o víkendu tam bude spousta lidí,“ doporučoval mi Jun parky v Tokiu. „Taky spousta opilých lidí,“ rozesmál se nakonec. Měl pravdu. Park v Ueno je plný lidí. Dokonce už před polednem. Parkem proudí lidé, fotí květy a fotí se s květy. Zem je zakrytá modrými plastovými plachtami. Každé místo, kde s dá rozložit deka, každé místo, kde se dá sednout, je zabrané.

urn:uuid:2958d401-2724-555a-bc38-1ccdaea356b42010-04-08T00:00:00Z

Obchody s oblečením. Kabelkami. Klobouky. Boty. Spodním prádlem. Ne, nejsem v Harajuku. I když se tak Sugamu někdy přezdívá. Oproti Harajuku tu nefrčí boty na podpatku. Ani make-up. Nebo růžové a zelené vlasy. Vlasy jsou tu šedé. Sugamu se přezdívá . Harajuku pro babičky.

urn:uuid:01dfd644-6bfc-5171-bb6f-21c7f2406fe72010-04-08T00:00:00Z

Úzké uličky. Šestnáct set stánků. Mokrá podlaha. Kontejnery s ledem. Chvíli nedáváte pozor a div vás nepřejede ještěrka. Holé zářivky. Holé žárovky. Brzo ráno. Před východem slunce. Zívání, kafe, cigára. Holínky a gumové zástěry. Zima. A ryby. Tuny ryb.

urn:uuid:d587d579-3d2d-5b77-b214-53a7f87f686f2010-04-06T00:00:00Z

Japonka, ani ne dvacet. V černých šatech s bílou krajkovou zástěrou. Ve vlasech čelenka s růžovýma kočičíma ušima. Podá mi letáček a ukloní se. Pár slov japonsky, kterým nerozumím. Nepřirozeně vysokým hlasem, jako by byla postavou z japonského animovaného seriálu. Jdu dál ulicí. Bílý šum kovově rachotící pachinko herny. Postávající zevlouni u stánku s tureckým kebabem. Sklánějící se hrozen lidí nad bednami s mangou z druhé ruky na chodníku. Počítače, herní konzole, roboti, foťáky, gadgety.

urn:uuid:550e56a8-2663-502f-805d-af0fd7162b482010-04-05T00:00:00Z

Jeden pohled na orientační plán tokijské podzemky a vím, že to nebude žádná legrace. A zároveň že to bude spousta legrace. Jako nudle v misce polévky se na něm vinou linky a . Mezi nimi se nenápadně proplétají tenké čáry znázorňující trasy navazujících příměstských vlaků, , soukromých železnic, tramvaje a jednokolejky.

urn:uuid:2c4e6caf-1dc3-557c-8b76-375eae7f61722010-04-04T00:00:00Z

Nejenže v Japonsku mluví semafory a parky, mají tu záchody s vyhřívanými prkýnky. Lepší modely dokonce umí prkýnko samy i zvedat a sklápět. Všechny modely ovšem mají bidet, co na stisknutí čudlíku vyjede z pod prkýnka.

urn:uuid:2814ae57-382a-5d37-8404-08eb4438c2e92010-04-03T00:00:00Z

Teplo. Ticho. Měkký koberec. Tlumené osvětlení. Dvě řady kapsulí nad sebou po každé straně. Mezi nimi ulička dva metry široká. Už nejsem v Tokyu. Jsem na vesmírné lodi Nostromo. Z každého temného kouta na mě může vyskočit Vetřelec.

urn:uuid:09fd9306-4722-56c4-a135-d457ad0c7d572010-04-02T00:00:00Z

Po Tokiu neběhá rozzuřená Godzilla a neokusuje mrakodrapy. Vše ostatní, co jste kdy o Japonsku slyšeli, je pravděpodobně pravda. Vypadá to tu přesně tak, jak jsem si představoval. To se mi zatím nikde jinde nestalo. I když možná je to tím, že jsem přečetl moc mangy viděl moc japonského anime.

urn:uuid:206f422b-4386-5b1b-8611-378b9a555c4c2010-03-31T00:00:00Z

Na displeji červeně svítí 13,1 kg. Můj batoh na pásu check-in přepážky na letišti v Bangkoku. Let do Japonska, s přestupem v Taipei. Můj pas v ruce Thajky za pultíkem. Ale místo očekávaného úsměvu vidím kamennou tvář. Místo obvyklého „Okénko nebo ulička?“ slyším „Mohu vidět vaši zpáteční letenku?“

urn:uuid:7fed1b5c-27a3-5891-9fa8-fc2f125c1c222010-03-20T00:00:00Z

Vedle mě stojí mávají pokřikují poskakují dvě Thajky. Kolem dvaceti. Jedna má na tváři nálepku s červeným srdcem, jedním ze symbolů kampaně. „khoothoot kha, promiňte“, usměje se na mě dostanu stejnou. Nálepku. Na triko. Takže už taky demonstruju za Thaksinovu miliardu.

urn:uuid:dd374a5b-dbba-5d06-8671-1581b68b47932010-03-16T00:00:00Z

Před pár dny začali po Bangkoku jezdit . Na pickupech a motorkách, v červených taxících. Mávají vlajkami a transparenty, povykují s megafony. V rukou podlouhlé balónky. Když jimi mávají, jako by hrozili červenými obušky. A je to v Thajsku a tak je to jak párty, ale na druhou stranu jde z trochu strach. Demonstrují za , bývalého thajského premiéra. Prý za demokracii a proti diktátorství.

urn:uuid:5eb36137-7a2f-5cb8-bf84-0ec0ef03168e2010-03-16T00:00:00Z

Červené košile začali dávat krev. Aby jí mohli rozlít u vchodu Úřadu vlády. A zdá se, že stejně jako s přišli s nesmyslným cílem. Hodlají nabrat a rozlít tisíc litrů. Je to khmerský černokněžnický rituál, kterým proklejí současnou vládní kliku. Opravdu jsou tohle lidé, kteří by vedli zemi, kdyby premiér nakonec odstoupil a rozpustil vládu?

urn:uuid:0e392803-7fa1-5ec6-8149-f98aa6682be92010-03-16T00:00:00Z

Všechno to začalo, když mediální magnát a miliardář Thaksin vyhrál ve volbách 2001 absolutní většinu. Thajsko se těžko vzpamatovávalo z finanční krize konce devadesátek a Thaksin přišel s politikou, která byla sympatická oběma nejpostiženějším skupinám - tj. velkým firmám i chudým farmářům. Hned si za to také vysloužil nálepku „populista“. Jenže kupodivu vše, co během předvolební kampaně slíbil, za své vlády splnil.

urn:uuid:f075cd51-04a5-5761-8877-9f9fe26419f42010-02-08T00:00:00Z

„Když spolu jdeme po ulici, všichni si myslí, že jsem tvá thajská ‚přítelkyně‘,“ stěžovala si Eri, má japonská spolužačka. „To je fakt... Ha! Udělám tričko s nápisem ‚khonyipun‘ (Japonka)!“ A tak jsem ho udělal. I když je prý trochu otaku. Což je zcela v pořádku. Eri se přiznala, že je sama také trochu otaku a doma má knihovnu plnou mangy (^_~)

urn:uuid:f24c580f-5b4f-502c-92b3-1cae5cf7c7a22009-11-15T00:00:00Z

Pár zkušeností a postřehů z dvoutýdenní návštěvy v Thajsku. Lze pochopitelně přiměřeně aplikovat na jiné „exotické“ země, příbuzenstvo, kamarády a tak.

urn:uuid:5c8f30a4-47cb-5ccd-b40c-b2a4749b46b12009-11-11T00:00:00Z

Prohlížím si černou Hondu v Kanchanaburi. Hodlám si jí půjčit na výlet k vodopádu a k muzeu v Hellfire Pass. Je to ta samá, kterou Sigi před půl rokem úspěšně položil. Majitel půjčovny na odřenou nádrž skutečně za těch pět set bátů, které si za škody řekl, koupil samolepku. A pak jí křivě nalepil, takže zpod ní na kraji vyčuhuje lak odřený až na kov.

urn:uuid:aca7d90f-0c02-5d5b-80ed-1bce63d3a95d2009-11-07T00:00:00Z

Byl jsem v Thajsku mnohokrát. Ale až dodnes jsem neviděl Sukhothai. Něco jako jezdit deset let do Česka a nevidět Karlštejn. Ostatní cizinci mi často tvrdili, že Sukhothai je úžasná, nutno vidět. Kecy. Ayuthaya je mnohem zábavnější.

urn:uuid:79f85d24-b581-5e64-9dab-031cd48308db2009-11-05T00:00:00Z

Jsem vůbec v Thajsku? Chrámy tu vypadají, jak kdyby je sem někdo propašoval spolu s nákladem pilulek meta-amfetaminů přes děravou hranici z nedaleké Barmy. Domy tu mají střechy lemované ornamenty vystříhanými z plechu, jak když se párkrát zakousnete nůžkami do poskládaného papíru. Ani tváře lidí tu nevypadají thajsky.

urn:uuid:f0e9221e-9c30-5e3a-9af4-1ce9a3996efa2009-11-03T00:00:00Z

Thajci mají k vodě speciální vztah. Města jsou rozsekaná protkaná vodními kanály. V období dešťů je voda všude. I Bangkok bývá každý rok zaplaven. Na venkově mají plovoucí trhy, kam se dostanete jenom lodí. Nakonec i slovo pro řeku je speciální. . Tedy .

urn:uuid:7bce2663-7871-5817-a9e5-e5d32998479b2009-10-31T00:00:00Z

Zítra večer za mnou do Thajska přiletí na dvoutýdenní návštěvu mS. Tak snad nezabloudí na letišti a zvládne nastoupit na správný autobus a pak podle mapky dojít do kavárny, kde budu čekat. Snad dorazí se zavazadlem rozumných rozměrů a váhy, ne jako když jezdí do Itálie. A snad se jí tu bude líbit.

urn:uuid:26c9e10a-ca02-550e-bf5b-54af91f7692e2009-10-23T00:00:00Z

Jako by někdo otevřel a pustil ke mně hluk ulice a vůni smažené rýže, kafe a mokrého asfaltu. Jen o tom ještě nevím. Zatím si myslím, že se mi to jen zdá. Ještě spím. „You you you! Morchit! Bangkok!“ budí mě usmívající se hlava ve dveřích.