(Upozornění: není to moc zábavné čtení. I když, máte-li dostatečně podivný smysl pro humor, možná se docela zasmějete.)
Všechno to začalo, když mediální magnát a miliardář Thaksin vyhrál ve volbách 2001 absolutní většinu. Thajsko se těžko vzpamatovávalo z finanční krize konce devadesátek a Thaksin přišel s politikou, která byla sympatická oběma nejpostiženějším skupinám – tj. velkým firmám i chudým farmářům. Hned si za to také vysloužil nálepku „populista“. Jenže kupodivu vše, co během předvolební kampaně slíbil, za své vlády splnil. (Samozřejmě s výjimkou toho nepatřičně sebevědomého nesmyslu, že do půl roka vyřeší dopravní problémy v Bangkoku.) V 2005 vyhrál s přehledem znovu.
To už ale sílila kritika Thaksinova způsobu řešení – vyhlášení stanného práva – problémů na jihu země. Začalo se mluvit i o jeho Válce proti drogám, kdy policie podezřelé údajně rovnou střílela – celkem zemřelo 2 700 lidí. A bylo na něj podáno několik žalob pro podezření z korupce. Jako třeba v případě prodeje jeho akcií Shin Corporation singapurské vládě 73 miliard bátů. Což by bylo v pořádku, nebýt čerstvě přijatého zákona, podle kterého jednotlivci – a tedy i Thaksin – neplatili daň z kapitálových výnosů.
Na podzim 2006 provedla armáda nenásilný puč a Thaksin pro jistotu prchnul ze země. Během následujícího roku Ústavní soud rozpustil Thaksinovu stranu Thai Rak Thai a zakázal víc než stovce jejích pohlavárů na pět let politiku. Ukázalo se totiž, že Thaksin zfixloval volby. Jak armáda slíbila, na začátku 2008 se konali volby. Ty vyhrála Thaksinova prodloužená ruka People's Power Party (PPP).
V Bangkoku se zanedlouho začalo proti PPP demonstrovat. Protestujícím, People's Alliance for Democracy (PAD), se začalo říkat Žluté košile. Podle barvy, kterou oblékali. Žlutá to nebyla náhodou. Vycházela z jejich programu – proti Thaksinovi, proti PPP, za krále. Žlutá je totiž barva dne, kdy se thajský král narodil. Stoupenci Žlutých košil byli převážně členové střední třídy. Několik měsíců kempovali v úřadech, na vládě. Na to si Thaksinovi přívrženci oblékli Červené košile a začali protestovat proti Žlutým košilím. Pokud bychom měli pokračovat ve stereotypech, byli to převážně chudí farmáři ze severu a severovýchodu Thajska. Obě skupiny se párkrát se někde poprali, celkem při tom zemřelo víc než deset lidí.
V září 2008 Ústavní soud odvolal premiéra Samaka Sundraveje pro konflikt zájmů. Spolu s premiérováním zároveň moderoval televizní pořad o vaření. PPP dosadila na jeho místo Somchai Wongsawata, Thaksinova bratrance. To se ale ani trochu nelíbilo PAD a v listopadu obsadila obě letiště v Bangkoku. Blokáda trvala týden a způsobila obrovské ekonomické škody. Armáda se tvářila neutrálně, ale když Vrchní velitel vojsk generál Anuphong Phaochinda prohlásil, že by bylo nejlepší, kdyby se uskutečnily nové volby a PAD šla domů, PPP to označila za maskovaný puč.
Během toho všeho musel premiér Somchai odstoupit – Ústavní soud rozpustil PPP kvůli kupování hlasů a tradičně zakázal jejím šéfům na pět let politiku. Po několika týdnech politikaření se podařilo Demokratické straně přesvědčit několik menších stran k přeběhnutí a společně zvolili Abhisit Vejjajiva premiérem.
A od té doby Červené košile protestují a požadují, aby odstoupil. Naposledy dnes.
