Cesta z Manali do Lehu je jedna z nejspektakulárnějších jízd, které jsem kdy udělal. 450 km, přes Himaláje, dva dni. Z Manali (cca 2000 metrů nad mořem) se nejprve hlubokými zalesněnými údolími se stometrovými vodopády šplhá do průsmyku Rohtang. Se svými 3978 m není na Himaláje nijak vysoký, je ale prý jeden z nejzákeřnějších. Však také Rohtang znamená Hromady mrtvol.
Přes pár dalších průsmyků, nejvyšší z nich, Baralacha La, má 4830 m, dorazíte večer do Sarchu. 4500 m. Zatracená zima. Výška zpočátku není cítit, ale stačí se svižně projít a hned se zadýcháte. Na mapě to vypadá na velkou vesnici nebo dokonce malé město. Ve skutečnosti je to pár stanových táborů, které jsou otevřené od června do konce září. Stany jsou ale vskutku luxusní. Obrovská postel a dokonce soukromý evropský (!) záchod. Však to také stojí Rs 600 včetně večeře a snídaně. (V Manali zaplatíte za obrovský pokoj Rs 100, bez jídla.)
Zatímco první den byla cesta spektakulární, druhý den přidal podivnost. Hory přestaly připomínat Pyreneje střihlé Alpami a začaly ze všeho nejvíc vypadat jako Himaláje. Stromy už se neobjevily, ale tráva nikdy docela nezmizela. Obrovské pláně bez silnice, náklaďáky a busy a džípy si jedou, kudy se jim zamane. Většina cesty je ale asfaltka. Téměř nikde se protijedoucí auta nevyhnou, musí se couvat. Ve srovnání s Karakorámskou dálnicí je ale povrch (je-li ;) úžasný. (A nekledě na to, jak jsou v Pákistánu na Karakorámskou dálnici pyšní, silnice v Indii přes Himaláje jsou mnohem větší díla.) Sem tam projíždíte kolem posádek, které silnici opravují – spí ve stanech (je to přes 4500!), všechno (jídlo, vodu) jim vozí. V plechových vanách taví asfalt, topí pod tím olejem, který tam přilevají z PET lahví, všude oheň a kouř.
Vesnice vypadají jako polární základny, pár boud z vlnitého plechu s kulatou střechou a pár špinavých kdysi bílých stanů. English Liquor & Wine Shop ovšem nechybí. Silnici lemují cedule nabádající k bezpečné jízdě (Drive Slowly Live Long apod.) a mosty mají názvy jako Twing Twing. Když pak projíždíte bránou s nápisem Welcome to Himank Project (Vítejte v Projektu Himank), působí to v této krajině až děsivě. Celá scéna jako by vypadla z Lost [IMDB] nebo X-Files [IMDB]. Kdyby někdo chtěl provádět blíže neurčené, velmi záhadné a děsivé experimenty, tohle by bylo ideální místo.
Přes několik dalších průsmyků se dostanete až do toho nejvyššího – Taglang La, 5360 metrů nad mořem. Stačí vystoupit, udělat dva kroky a poznáte, že jste zatraceně vysoko. A je tam zima, ve vzduchu poletovaly vločky sněhu. Je to druhý nejvyšší průsmyk na světě, přes který vede silnice. (Ten nejvyšší, Khardung La, je kousek na sever od Lehu.) A i v téhle výšce roste tráva, i když dost sporadicky, a sem tam vidíte pár holubů. (Jestlipak se musí také aklimatizovat?)
Pak už jedete jen dolů a dolů do údolí Indu a podél něj ještě hodinu vysokohorskou pouští do Lehu. Silnici lemují písečné duny, kolem jsou holé skály a stromy a tráva rostou jen podél řeky.
Pár fotek
Po dálnici se občas poflakují stáda ovcí.
Pláň kolem Sarchu.
Hory kolem Sarchu.
Stanový tábor u Sarchu.
Restaurace v Sarchu.
Hotel v Sarchu.
Práce na silnici, nedaleko průsmyku Taglang La.
