V Nepálu vládnou Maoisté. Mají rádi srpy a kladiva, rudé vlajky, stávky a blokády silnic, nacionalismus a demonstrující davy v ulicích. Nemají rádi bývalého krále, Indii a kapitalisty.
Fascinující je, jaké se Maoisté těší podpoře. Ekonomika jde od jejich nástupu do vlády dolů. Sice to není naprostá katastrofa, jak se povětšinou předpovídalo, ale pořád je to katastrofa. K tomu Nepál trpí nedostatkem elektřiny. Řeší se to plánovanými výpadky. Před nástupem Maoistů to bylo stejné. Kathmandu čtyři hodiny denně bez elektřiny. Maoisté to za rok zvládli zvednout na šestnáct.
Stačí být v Nepálu týden nebo dva a nějaká stávka nebo demonstrace vás potká. Třeba hned druhý den v zemi, když jsem jel z indické hranice do Kathmandu. Kvůli blokádě dálnice to trvalo patnáct hodin místo deseti. Nebo když prezident-nemaoista reinstaloval generála, kterého předtím vyhodil premiér-maoista, Maoisti vyrazili do ulic Kathmandu s rudými transparenty a prapory se srpy a kladivy. „Proti neústavnímu kroku prezidenta“ protestovali. (Prezident generála reinstaloval, páč jeho vyhazov považuje za součást temného maoistického plánu.)
Pes: V Nepálu to začalo být moc zábavné. Bungee jumping, demonstrace proti prezidentovi. Je na čase odjet, páč lepší už to být nemůže – a nebo to bude zábavné až moc. Tedy: Tibet!
