90 % provincie Mae Hong Son je na kopcích se sklonem větším než 45 °
Jsem vůbec v Thajsku? Chrámy tu vypadají, jak kdyby je sem někdo propašoval spolu s nákladem pilulek meta-amfetaminů přes děravou hranici z nedaleké Barmy. Domy tu mají střechy lemované ornamenty vystříhanými z plechu, jak když se párkrát zakousnete nůžkami do poskládaného papíru. Ani tváře lidí tu nevypadají thajsky.
Ale jsem v Thajsku. Jsem v Mae Hong Son. Hlavním městě stejnojmenné provincie na Severu. Nepředstavujte si žádnou metropoli. Představte si zapadákov uprostřed hor. Který má jen něco přes pět tisíc obyvatel. Který z jednoho konce na druhý přejdete za deset minut.
Nic než hory, tábor pro slony
Samotné provincii se dřív mezi politiky přezdívalo Sibiř. Bývali sem posíláni z Bangkoku do vyhnanství. A stejně jako na Sibiři je tu v zimě zatracená zima a v létě naopak zatracené horko. Není tu nic než hory. 80 % provincie je na kopcích se sklonem větším, než 45 °. Většina obyvatel pochází z kmene Shan, ale potkáte tu také Kareny nebo Hmongy. Těch pár Thajců žije právě v hlavním městě. To založili na začátku 19. století jako výcvikový tábor pro slony. První opravdová silnice sem byla postavená před necelými padesáti lety.
Jako by se tu od té doby se nic nezměnilo. Jak říkal Sakchai, kterému jsem svěřil svůj džíp, poté co se z přední nápravy začaly ozývat záhadné zvuky. „Býval jsem učitel v Bangkoku. Sem jsem se přistěhoval před deseti lety,“ povoloval šrouby na předním kole. „Bangkok mám rád, všude spousta skvělýho jídla. Ale je hrozně rychlej a hlučnej… Tady se nic nemění, je tu klid. Byl už jsi v Mae Hong Son někdy?“ sundal kolo a zamračil se na brzdový kotouč. „Byl. Jeden nebo dva dni před sedmi lety. A pak ještě před pěti, ale to jsem jen projížděl a zastavil jsem se na oběd,“ říkám. „A změnilo se tady za tu dobu něco? Nezměnilo, co?“ vítězně se usměje. „Vypadá to tu pořád stejně,“ přiznávám. Pak mi to dojde: „Vlastně ne! Teď je tu na hlavní ulici KFC!“ – „Hehe, to je pravda, teď tu máme KFC,“ pobaveně. „Někde jsi ztratil brzdovou destičku,“ odhalil původ temných zvuků.
Teď tu máme KFC
Sakchai měl pravdu. Od mé první návštěvy se tu kromě toho KFC nic nezměnilo. Na hlavní ulici pořád tradiční dřevěné domy, dvě betonové banky, pár půjčoven motorek, pár travel agentů, kde vám zorganizují trek po okolních vesnicích a pár kaváren, kde mají menu v angličtině. Žádný tuktuky, žádní nahaněči. Stejně jako tenkrát tu ani tentokrát nemají žádné zástupy turisty. Skoro se mi zdá, že tu nemají vůbec žádné turisty. Mám Mae Hong Son rád. Na nic si nehraje. Je to prototyp obyčejného města na severu Thajska. Před sedmi lety to nebyla huličská centrála jako Pai. A dnes to není módní resort pro Thajce, do kterého se Pai mezitím přeměnila.
Pes: O pár dní později jsem se dozvěděl, že „ztratit brzdovou destičku je nemožné.“
Wat Plai Doi na kopci nad městem.
