Jeden pohled na orientační plán tokijské podzemky a vím, že to nebude žádná legrace. Jeden pohled a vím, že to bude spousta legrace. Jako nudle v misce polévky se na něm vinou linky Tokijského metra a Metra Toei. Mezi nimi se nenápadně proplétají tenké čáry znázorňující trasy navazujících příměstských vlaků, Japonských železnic, soukromých železnic, tramvaje a jednokolejky.
Tokijská podzemka – tedy systémy Tokijského metra a Metra Toei – je obrovská. Největší na světě. Každý den sveze osm milionů pasažérů. A v tom nejsou zahrnuté ostatní vlaky. S nimi by číslo by o hodně vyšší. Vždyť jen okružní Yamanote Line samotná sveze každý den tři a půl milionu cestujících. Zhruba stejně jich proteče stanicí Shinjuku, v Tokiu nejfrekventovanější. Ikebukuro nebo Shibuya za ní moc nezaostávají.
Nechám se nacpat do vlaku
Vypraví se, že ve špičce pomáhají hlídači na nástupištích cpát lidi do vagónů. Během týdne v Tokiu jsem to nezažil ani jednou. „To už se neděje. Běžný to bylo v osmdesátkách a devadesátkách. Dneska už vlaky nejsou tak nacpané. Ve špičce jezdí častěji, mají víc vagonů. A lidé se začali stěhovat zpátky do centra. Na některých tokijských předměstích je půlka bytů a domů prázdných! Nikomu se nechce do práce dojíždět dvě hodiny,“ vysvětloval Jun, který bydlel nedaleko Shinjuku. „Možná to uvidíš někde v Číně. Tam rádi kopírují všechno od nás a jsou trochu pozadu,“ rozesmál se nakonec.
Machrování s předplacenou kartou
Nákup lístku je překvapivě low-tech. Podle mapy s tarifem nad automaty si najdete, kolik to do vaší stanice stojí a prostě koupíte lístek za odpovídající cenu. Žádné klikání prstem do interaktivní mapy na dotykové obrazovce. Jednodušší je koupit si nejlevnější lístek a v cílové stanici ho u speciálního automatu doplatit. Plánujete-li přestupovat, musíte si koupit speciální přestupní lístek. Ten je o 70 yenů levnější než dva obyčejné. Ani v rámci jednoho dopravce nebývají totiž stanice různých linek propojené – musíte skrz jedny turnikety ven a skrz další dovnitř.
Nejjednodušší je koupit si předplacenou kartu. PASMO. S ní jen mávnete na turnikety, o odečtení správné ceny se systém postará sám. Platí pro celé Tokio, můžete používat metro a všechny železnice a dokonce některé autobusy. I na letiště, které je v sousedním kraji, nebo do Yokohamy, hodinu vlakem Tokia, se svezete. Největší vychytávka ovšem je, že s ní budete za děsný machry před ostatními turisty. I Japonci budou cizincem s PASMO patřičně ohromeni.
Nic složitýho
Máte-li plán metra v kapse, je cestování vlaky po Tokiu kupodivu jednoduchý. I přestupy ve stanicích jako Shinjuku nebo Ikebukuro jsou hračka. Vše je skvěle označené. V angličtině. I navigace mezi linkami různých společností. U každé šipky je navíc i vzdálenost. Možná to zní jako prkotina – jenže když víte, že k přestupu je to pět set metrů, nepanikaříte po dvou minutách chůze a nespekulujete, jestli jste se už definitivně ztratili. A sympaticky to nejsou žádné mramorem obložené chrámy dopravy. Čistě funkční systém pro přesun lidí. Obrovské spousty lidí.
Pes: Pro porovnání, pražské metro denně zvládne cca 1,6 milionu cestujících. Pražské metro přitom patří k těm používanějším. Podle počtu cestujících je na 20. místě (před Berlínem, Vídní nebo Taiwanem).
Plán tokijského metra
Včetně Japonských drah a soukromých železnic.
Pár fotek
Oedo Line
Yamanote Line, pohled z parku Ueno.
Pod kolejemi Yamanote Line, Ueno.
Yamanote Line, stanice Sugamo.
Tokijská podzemka, to sympaticky nejsou žádné mramorem obložené chrámy dopravy.Na fotografii stanice Kuramae, linka Oedo.
Nákup lístku je překvapivě low-tech. Podle mapy s tarifem nad automaty si najdete, kolik to do vaší stanice stojí a prostě koupíte lístek za odpovídající cenu.Na fotografii stanice Akihabara, schéma Japonských drah.
