02. 04. '10

Home > Zápisník > Yokoso! Japan

O čem je tento zápisek:

Po Tokiu neběhá rozzuřená Godzilla a neokusuje mrakodrapy. Vše ostatní, co jste kdy o Japonsku slyšeli, je pravděpodobně pravda. Vypadá to tu přesně tak, jak jsem si představoval. To se mi zatím nikde jinde nestalo. I když možná je to tím, že jsem přečetl moc mangy viděl moc japonského anime.

„Japonsko žije dvacet let v budoucnosti,“ možná jste slyšeli. Představíte si mrakodrapy. Neony a Blade Runner. Nebe poškrábané elektrickými dráty. Přeškrtané tlustými tahy nadzemky. Jestli víte trochu víc, vzpomenete si na zamotané linky metra v Tokiu. Na říční autobusy tamtéž, které jako by vypadly ze sci-fi komiksu. Však je také navrhl Matsumoto Leiji, slavný ilustrátor mangy. Na salarymany, kteří se ráno řadí na nástupištích při čekání na vlak. Všichni v černém obleku, bílé košili, tmavé kravatě. Jako naklonovaný agent Smith z Matrixu.

Pokud jste viděli nějaký japonský film ze současnosti, budete vědět, že přes to všechno Japonsko není jako z okázalé futuristické sci-fi. Ani jako z temné blade-runnerovské. Budete vědět, že tu nejsou jen neony a mrakodrapy, ale i rezidenční čtvrti s domky podél úzkých ulic bez chodníků. A beze jména. Parky a zahrady, v kterých na začátku jara rozkvetou třešně. O něco později švestky. Budete vědět, že v japonských městech je málo místa. A budete vědět, že japonská města jsou rozlezlá monstra. I kdybyste to netušili, dojde vám to po cestě z tokijského letiště do centra. Letiště je ve skutečnosti v sousedním kraji, v Chiba, přes šedesát kilometrů daleko. Po cestě z něj do Tokia jedete celou dobu městem.

Budoucnost v Japonsku je nenápadná. Každodenní. Obyčejná. V detailech. Jak všechno perfektně funguje. Vlaky a metro přesně dodržují jízdní řád. Semafory místo pípání hrají legrační melodie a mluví. Mluví i eskalátory a sem tam i parky. Záchody mají vyhřívaná prkýnka. Robotizovaná parkoviště. QR kódy na billboardech, které vyfotíte mobilem a ony vás odkážou na web. Je tu čisto. Až tomu nevěřím. Když se zvědavě dotknu rukou chodníku, neušpiním se. I google.jp vypadá čistěji než google.cz. (Má vyšší proklad řádků.) Vše vypadá ostře. Všechny ostatní země jsou proti Japonsku rozmazané fotky.

I pankáči se uctivě klaní

Japonci jsou zdvořilí a ochotní. Začne to hned na letišti. Kupuju lístek na vlak do města. „Vlak jede v 10.17pm a abyste se dostal do Asakusy, musíte přestoupit v Aoto,“ vysvětluje Japonka u okénka, když mi vrací drobné. Sama od sebe, aniž bych se jí na cokoliv zeptal. Úplně při tom září. Jako by měla radost, že mi může pomoci – ač je to její práce. Nezdá se, že by to hrála. Jindy si v konbini kupuju sendvič a pár onigri. Při placení na mě prodavač zatřepe modrou krabicí s kulatým otvorem na vrchu. Ať si prý vytáhnu los. Zalovím. Na papírku nápis v katakaně ジュース. „Džusu!“ zajásá prodavač a odběhne – doslova, opravdu běží – k chladícím boxům pro láhev citrónového džusu. Nemá důvod spěchat, jsem jediný zákazník v obchodě.

Funguje to i jindy. Nejen v obchodech. Zastavím se na rohu ulice a vytáhnu z kapsy plán metra. Neztratil jsem se. Přemýšlím, kam se vypravit. Sotva ho rozevřu už se mě někdo ptá, zda potřebuju pomoci. V parku si to ke mně nakročí miniaturní pes – na délku sotva dvacet cm – na vodítku a chystá se mi připlést pod nohy. Třicetiletá Japonka na druhém konci vodítka ho přitáhne zpět k sobě. Otočí se ke mně a několikrát se omluvně ukloní „Gomenasai, gomenasai!“ Nejzábavnější ovšem je, že stejně uctivě se klaní i pankáči s fialovými špičatými vlasy, černými okovanými botami po kolena a piercingem snad všude. A bude stačit týden nebo dva v Japonsku a budu se klanět zrovna tak.

V Japonsku je přece zatraceně draho!

(Všechny následující ceny jsou v Kč. 1 Kč ≈ 5 yenů.)

V Japonsku dokonce může být draho, jak se říká. Stačí si v supermarketu splést přihrádku a u kasy zjistíte, že to jabko přijde na sto korun. Zajdete na večeři do takové obyčejně vypadající restaurace a je to za šest stovek. Sem tam se najde i miska rýže s ebi tempura (smažené tygří krevety v těstíčku) za patnáct set… Ale také tu může být až překvapivě levně. Levněji než v Západní Evropě. Asi tak jako u nás. Bydlení v hostelu je za 400–600 korun. Slušný oběd nebo večeře se dá pořídit za sto, za sto padesát. Za dvě stě najdete i celkem luxusní menu. Když se budete opravdu snažit, možná objevíte i bento za pade. Sushi z pásu je cca 20–30 korun za talíř. Zkuste to v Česku.

Doprava, ta drahá je. Cesta metrem přes Tokio za 50 Kč. Meziměstská je na tom podobně. Shinkansen do šest set kilometrů vzdálené Osaky stojí dva a půĺ tisíce a jste tam za dvě a půl hodiny. Obyčejným vlakem to trvá hodin osm a je to za šestnáct set. Za stejně dlouho to zvládne i autobus, který je za pouhých sedm set. Ale podobně výhodné ceny platí jen pro cesty mezi Tokiem a pár velkými městy. Na ostatních trasách sice bývá autobus levnější než vlak, ale ne o moc.

Pes pro úplnost: Ne, na ulicích tu nemají automaty s použitými kalhotkami středoškolaček pro fetišisty. Ne, salarymani v metru běžně nečtou porno komiksy.

Slovníček
Yokoso! Japan
Vítejte v Japonsku!
gomenasai
promiňte
salaryman
úředník, bílý límeček; pozná se podle obleku s kravatou
manga
japonské komiksy
anime
animovaný film nebo seriál
konbini
z anglického convenience store; obchod jako u pumpy, Žabka
onigri
koule z rýže, obvykle s náplní (losos, tuňák s majonézou, slaná švestka); typická japonská svačina
bento
jídlo v krabici s přihrádkami; obvykle rýže, ryba nebo maso a nakládaná nebo vařená zelenina

Pár fotek

Křižovatka v Shibuya. Jedna z nejrušnějších v Tokyu, oblíbené setkávací místo.
Tokio, Shinjuku
Tokio, Ueno
Tokio, Akihabara
Tokio, Shibuya, herna pachinka – taková hazardní varianta pinballu, v Japonsku velmi populární.
Tokio, poslední tramvajová linka.
Kavárna v Yokohamě. (Yokohama je město nedaleko Tokia – cca 20 minut vlakem. Po cestě ovšem neopustíte městskou zástavbu.)
Osaka, neóny na Dotombori;
včetně slavného „Běžícího muže“
Osaka, Tsuruhashi. Korejská čtvrť
Nagasaki
Na billboardech, inzerátech, téměř kdekoli najdete QR kódy. Vyfotíte mobilem a ony vás odkážou na web, kde najdete víc informací o produktu apod.
Sdílej
Co na to ostatní

Diskuse

Zatím nikdo nepromluvil.

Řekněte si

Příspěvky by se měly vztahovat k tématu článku. Zvrhne-li se to ve žvanění typu „Jůůů! :)))))“, případně „Blééé! :((((“, nastoupí tvrdá cenzura ;P


Novější zápisek: 03. 04. '10

Hibernován na Nostromu

Teplo. Ticho. Měkký koberec. Tlumené osvětlení. Dvě řady kapsulí nad sebou po každé straně. Mezi nimi ulička dva metry široká. Už nejsem v Tokyu. Jsem na vesmírné lodi Nostromo. Z každého temného kouta na mě může vyskočit Vetřelec. Více

Starší zápisek: 31. 03. '10

Mohu vidět vaši zpáteční letenku?

Na displeji červeně svítí 13,1 kg. Můj batoh na pásu check-in přepážky na letišti v Bangkoku. Let do Japonska, s přestupem v Taipei. Můj pas v ruce Thajky za pultíkem. Ale místo očekávaného úsměvu vidím kamennou tvář. Místo obvyklého „Okénko nebo ulička?“ slyším „Mohu vidět vaši zpáteční letenku?“ Více

 
Small Print

Kdo jsem

Jmenuji se yan plíhal. Jsem fotograf a grafik. Také tu najdete můj zápisník, ve kterém píšu hlavně o mých cestách.

yan plíhal
email
telefon +420 776 859 383

Krmení

Články ze Zápisníku (Atom 1.0)

Moje další projekty

Zaslechnuto.cz

Kolaborativní blog, úplně web 2.0, se štítky, kulatými rohy a ajaxovými vychytávkami. GOTO

Doporučuji

Information Architects Japan

Zajímavé články o informační architektuře, usability, brandingu, reklamě, trendech na webu a o tom, jak to všechno spolu souvisí. GOTO

Kuna žere kabely

Kuny svou činností zvyšují míru neuspořádanosti systému a proto si zaslouží podporu. GOTO