Před vchodem do banky mě odchytí Číňan kolem padesáti. V obnošeným saku typicky čínsky neurčitě nevýrazné barvy. V jedné ruce kalkulačku a v druhé štos čínských yuanů. Povzbudivě a přitom nejistě se na mě usmívá. Moc se mi do toho nechce. Ani pořádně nevím, jaký je kurz. A navíc stojím před bankou.
Zavrtím hlavou a jdu dovnitř. „Dnes už je zavřeno,“ dozvídám se od důležitě vypadajícího chlapíka v obleku a kravatě . Umí dobře anglicky – narozdíl od holky za přepážkou Směnárna. Ta neumí ani slovo. „Jak to? Vždyť tu jsou zákazníci,“ mávnu rukou do haly. „Ano, ale směnárna zavírá už ve čtyři, přijďte zítra.“ Zítra, to mi nepomůže. Právě jsem připlul z Japonska. Mám jen japonské yeny. Z přístavu jsem musel jít pěšky. Žádnému z bankomatů v centru se moje karta nelíbí. Nehledě na to, kolik nálepek Visa a MasterCard na nich je. „Nebo můžete jít do Bank of China, tam mají do pěti,“ navrhuje. „Tohle není Bank of China?“ zarazím se. Vždyť to bylo napsáno na vchodem. „Kdepak, tady jste v Commercial Bank of China.“
Za zády se mi objevuje Číňan s kalkulačkou a štosem yuanů. Stejně jak před bankou se povzbudivě usmívá. Kurz yenu ale neví. Obvykle mění jen dolary. Zeptá se holky za přepážkou a ta mu ho najde. „Vymění ti za stejný kurz jako banka,“ překládá kravata, co říká Číňan s kalkulačkou. Nechce se mi o dva bloky vedle do Bank of China. Už jsem šel pěšky čtyři kilometry z přístavu, s batohem na zádech. „Takže si mám vyměnit u něj?“ sonduju, co na to kravata. „My jsme banka, my to nemůžeme doporučit,“ říká pobaveně. „Ale nabízí stejný kurz,“ šibalsky dodá. Kašlu na to. Měním. Vekslák vezme moje bankovky a podá je holce za okýnkem. Ta mu je přepočítá na mašince. Pak jí k přepočítání podá štos yuanů. Dostanu ho dokonce s vytisknutou stvrzenkou. Takhle veksláci fungují snad en v Lidové republice ;)
