Z té za Thaksina, za demokracii, proti diktátorům. Alespoň to Červení tvrdí. Aby zápisky dávali smysl, přečtěte si více o demonstraci a případně něco o thajské politice a Thaksinovi.
13. 03. '10 sobota, odpoledne
Na Ratchadamnoen Klang, kde má večer začít několikadenní demonstrace, to vypadá jako na pouti. Stánky s červenými triky, grilovanými kuřaty, papájovým salátem a lepivou rýží. Slunečníky Coca Cola (jsou červené). Všichni v červené. I děti a psi. Kupodivu většina nápisů na trikách je v angličtině. Co na tom, že je na sobě povětšinou mají farmáři z Isaanu, kteří anglicky neumí ani slovo. Ale všichni se usmívají a kdybych nevěděl, že zítra „se pokusí sesadit vládu“, měl bych za to, že se připravuje nějaký festival. Skoro jako by se letos Čínský nový rok oslavoval o něco později.
13. 03. '10 sobota, večer
Ratchadamnoen Klang a most Phan Fa jsou zavřené pro dopravu. Aby ne. Jsou plné Červených košil, na mostě je pódium, z kterého řečníci vtipkují na účet vlády a publikum se směje. Působí to spíš naivně, bezelstně. Jako vystoupení komika na vesnickém festivalu. Jen s tím rozdílem, že na vesnický festival nepřijde pár desítek tisíc lidí.
13. 03. '10 sobota, půlnoc
Kam se poděla ta dobrá nálada? Teď v půlnoci to vesnický festival už moc nepřipomíná. Projevy zní emotivně až nenávistně a desetitisíce Thajců souhlasně burácí. Jestlipak sesadí vládu, jak vyhrožují? A jak to provedou, když vlády v Thajsku sesazuje jen armáda a ta nemá Červené košile ráda?
14. 03. '10 neděle, noc ze soboty
Kouknu na hodiny na stolku vedle postele. 3:11. Oknem se ke mně do bytu dere burácivý proslov. Bydlím sotva půl kilometru od mostu s pódiem. A i když jsou tři ráno, zní to pořád stejně agresivně. To opravdu pořád mají co říct? Neopakují pořád totéž? Nechce se nikomu spát? Půjdou někdy domů? Co psi a děti?
14. 03. '10 neděle, odpoledne
„Premiér musí do zítřejšího poledne odstoupit!“ hřmí v poledne z pódia u mostu Phan Fa. „Jestli neodstoupí, zvýšíme aktivitu!“ Na mostě je tolik lidí, že se přes něj téměř nedá projít. Kolem Ratchadamnoen Klang se vlní se fronty na papájový salát. Průvody demonstrantů bubnují a tančí. Řečníci se střídají na pódiu s kapelami. Sound systémy na náklaďácích hrají moo-lam, isaanský pop. K tomu kovbojské klobouky, velké sluneční brýle s kovovými obroučkami. Je to spíš jak isaanský hudební festival než protivládní demonstrace. Všichni se na mě usmívají (pozn. nemám na sobě nic červeného), někdo mi věnuje obrovskou rudou vlajku s nápisem Red In The Land. Nenápadně jí složím a schovám do batohu…
15. 03. '10 pondělí, poledne
Vláda neodstoupila. Červené košile pořád protestují. Začíná to být nuda. Nakonec, když se na to zeptáte Thajců, většina vám řekne totéž. Někdo hodil čtyři granáty do kasáren první divize. Jestli to nějak souvisí s Červenými, to se neví. Žádný masakr se nekonal, zranilo to dva vojáky.
16. 03. '10 úterý, kolem poledne
Řečníci na pódiu stále plamenně řeční. Publikum už burácí a tleská o poznání méně. Všichni vypadají unaveně. Phan Fa a Ratchadamnoen Klang jsou pořád zavřené pro dopravu, ale už se tam dá normálně projít. Na papájový salát nemusíte stát stometrovou frontu. Spousta protestujících už nechala protestování a odešla domu. Mnoho z těch, co zůstali, vypadá, že by to nejraději udělali také. Jestlipak tu budou, až se za dva dni vrátím z Laosu?
16. 03. '10 úterý, odpoledne
Červené košile začali dávat krev. Aby jí mohli rozlít u vchodu Úřadu vlády. Ale zdá se, že stejně jako s Pochodem miliónu si ukousli příliš. Hodlají nabrat a rozlít tisíc litrů. Je to khmerský černokněžnický rituál, kterým proklejí současnou vládní kliku. Opravdu jsou tohle lidé, kteří by vedli zemi, kdyby premiér nakonec odstoupil a rozpustil vládu? Nehledě na to, že veřejné rozlévání krve je v Thajsku zákonem výslovně zakázáno.
