Alpy, den 2: čínský zámek v jižním Bavorsku

Na dnešek máme naplánovaný přesun k Bodamskému jezeru. Po nedálnicích je to skoro pět set kilometrů. Na dálnici se mi celý den vlát na CRF250L na hranici možností moc nechce. Japonka je na tom s PCX stejně.

Za Domažlicemi tankujeme poslední levný benzín. Co se tam toho vejde. Pár minut na to jsme na hranicích. Za dalších pár – nebo spíš dvacet – minut v Chamu. Pak dál lesy přes kopečky, kolem hradu Falkenstein do Regensburgu.

Možná jsme měli být odvážnější. Mohli jsme to včera natáhnout až k Regensburgu. Vždyť je to kousek. Říkám si, když míjíme směrovku na Wörth am Donau. Městečko na Dunaji nedaleko Regensburgu. Před pár týdny jsem tam přespal. A měl k večeři skvělý steak. S křupavou cibulí. A monstrózním salátem. Do Prahy jsem se tenkrát vracel po těch nejmenších silničkách oklikou přes Český les – a získal tak nepatřičný dojem, že je to dálka.

Walhalla

Na kopci nad Dunajem probleskne antický chrám z bílého kamene. Walhalla. Památník významných „osobností německého jazyka“. Skoro před dvěma sty lety ho tu nechal postavit Ludvík I. Bavorský. Inspirován nebeskou Valhalou, Odinovou síní, do které přicházeli padlí bojovníci. Vikingové, Němci, Řekové. Přirozeně.

Über borovice les

Projedeme skrz Regensburg. Placatá pole a louky Podunají zmizí. Kolem nás nekonečné borovicové lesy. Neurčitě příjemná zapomenutelná krajina. Zábavně nudná zvolna se vlnící silnice. Ani se nenadějeme a nenápadná směrovka na Audi Prüfgelände napovídá, že jsme skoro v Ingolstadtu. Pokračujeme dál na Augsburg. Za ním to stočíme na jih. Není to sice nejkratší cesta k Bodamskému jezeru, ale protože vede podhůřím Alp, bude to ta nejzábavnější.

Kousek za Augsburgem se u silnice objeví cedulka Romantische Straße. Sakra, to bude ta Romantische Straße! Náhoda. Vím, že existuje. Ale nevím, že vede tudy. A opravdu, kolem silnice ubíhá typicky romantická německá krajina. Uspořádané vesnice. Louky a pastviny. Zeleně se zvedající Alpy.

Čínský zámek

Parkujeme za krajnicí malé silničky uprostřed polí. Kolem nás zastavují černá SUV. Vyskakují z nich Číňani a Korejci. Utíkají přímo do polí. Pózují a fotí se. Za nimi na zalesněném ostrohu stojí bílý zámek. Jak z Disneyho Kouzelného království. Ten bílý zámek je slavný Neuschwanstein. Postavil si ho tu Ludvík II. Bavorský. Vnuk Ludvíka I., jehož Walhallu jsem minuli ráno. Zjevně po něm zdědil nadšení pro architekturu.

Neuschwanstein vypadá přesně tak švihle romanticky, jak ho znám z fotek. Idylická krajina v odpoledním horském slunci jen umocňuje pohádkový dojem. A podoba se zámkem z Disneyho zábavního parku není náhodná – Disney prostě Neuschwanstein obšlehnul.

Zámek Neuschwanstein

Romantische Straße pokračuje až do Füssen. Esence německého maloměsta. Vše upravené a čisté. Přísné a přitom přátelské. Domy s tlumeně pastelovými omítkami. S pohádkově příkrými střechami a zubatými štíty. Hrad na kopci nad jezerem. Dělám si poznámku – do Füssen a okolí si někdy musíme udělat extra výlet.

Zbytečných 20 km

U Immenstadt nás oranžová cedulka spolu s důraznějším zákazem vjezdu posílá na Kempten. Plánovaná B308 do Lindau je prý zavřená. Kempten se mi moc nezdá. Ale nemám náladu zastavovat a vytahovat mapu. Stejně nemáme na výběr. Japonce ani nic neříkám. Následuju objížďku. Dobře dělám. Rozčarovaně bychom zjistili, že je to 20 km zajížďka. A také že je to asi ta nejlepší varianta. Pokud nechceme omylem skončit v Rakousku.

Objížďka vede po rádoby-dálnici. Čtyři pruhy s dělícím pásem. Ale bez cedule dálnice. Rychlost upravená značkami. 100–120 kmh-1. Jak kde. Pro moje CRF a Japončino PCX tak akorát. Před Kempten nás oranžové cedulky navedou na Isny im Allgäu. Silnice začne nenápadně stoupat. Na deseti km získáme dvě stě výškových metrů. To není moc – ale celý den jedu jen v tričku a teď mi je zima. U Isny mě zkusí zamrazit v nepříjemně ledovém tunelu. Ale to už výšku zase ztrácíme. S každým metrem je tepleji.

Rybu z Bodamského jezera, prosím

Na kruháči v LindauBodamského jezera ignorujeme značku, co ochotně navrhuje centrum. Za městem na břehu jezera by mělo být pár kempů. Pár minut jízdy mezi jablečnými sady a jsme u prvního z nich. Chlapík na recepci akorát zavírá. „Máme plno,“ říká omluvně. „Jak dlouho byste chtěli zůstat?“ doptává se. „Jen jednu noc,“ odpovídám. Na okamžik se zamyslí. „Tak si to rozložte tady,“ dobromyslně ukáže na trávníček. Hned u brány, za stěnou živého plotu. „Jedna motorka se vám tam vejde vedle stanu, druhou nechte tady na kraji.“ Rychle stavíme stan. A rychle do města. Dokud je světlo.

Marina v Lindau

Lindau je na ostrově. Ten je na každém konci spojený s pevninou mostem. Jedním železničním, druhým silničním. Motorku necháváme u parku hned za tím silničním. Nikam to není dál než deset minut pěšky. Ostrov má sotva půl km2 (nádraží zabírá víc než 10 % jeho plochy).

Slunce dávno zmizelo. Ale je pořád světlo. Znáte to, takový ten nerozhodnutý čas mezi dnem a nocí. Jen tady trvá podivně dlouho. Z nábřeží u přístavu koukáme přes hladinu jezera. V modravém oparu na neviditelném druhém břehu je Švýcarsko. To nás čeká zítra. Procházíme dál úzkými zakroucenými uličkami starého města. Trochu mi připomíná Passau, kde jsem byl před pár týdny. Jen Lindau je o dost placatější.

Ale po celém dni jsme unavení. Nejvíc pozornosti tak věnujeme výběru restaurace na večeři. Vítězí přátelská zahrádka hotelu Alte Post na malém náměstíčku vedle kasáren. Dáváme si Felchenfilet gebacken. Smažené filety ze síha bělavého. Ryba tradičně lovená v Bodamském jezeře. S domácím bramborových salátem (typicky německý) a remuládou. Správná volba.