Bylo nebylo, za devatero horami byla Pohádková louka

Z Islamabadu jsem se vydal do hor na Pohádkovou louku (Fairy Meadow). Jel jsem s Natco VIP Air Conditioned Express. Tentokrát vedle mě seděl normální člověk, nikdo v autobuse neplival ani neblil, sedačky byly široké a pohodlné. Jen televize chyběla.

Bus z Islamabadu vyrazil ve čtyři odpoledne a měl mě vysadit následující ráno u Raikotského mostu. Od něj jezdí džípy na Pohádkovou louku. Ale u Thakotu se na Karakorámskou dálnici sesula lavina bláta a kamení. Autobus tedy zastavil už v Masehře a že pokračovat se bude až ráno, že to už bude uklizeno. Ráno uklizeno nebylo a když jsme k lavině dojeli, stálo tam už dva tisíce busů, náklaďáků a džípů. Buldozery sesouvali sesuv do řeky v údolí. Policie tvrdila, že je to ještě na dvě, možná tři hodiny. Anti Terrorist Squad tvrdil čtyři. Většina náhodných kolemjdoucích hádala šest, řidiči autobusů sedm. Sedm se zdálo nejpravděpodobnějších. (Nakonec to bylo opravdu sedm.) Lavinu jsem tedy pěšmo překročil, a po jednom minibusu, jednom autobusu a jedné noci v Chilasu jsem k Raikotskému mostu dorazil o den později, někdy kolem poledne. A páč ty džípy jsou proklatě drahý a platí se za džíp, nikoli za osobu, čekal jsem až do pěti, jestli nedorazí někdo další. Nikdo nedorazil a nakonec mi do džípu naložili pytle mouky, pixly oleje a šest místních, slevili o tisícovku na 2500 Rs (cca 500 Kč) za cestu tam a zpět a jelo se.

Jelo se do vesnice Tato. Po snad nejděsivější silnici na světě. 16 km dlouhá. Převýšení přes třináct set metrů. Silnice je vysekaná ve stěně kaňonu, není asfaltovaná, povrch akorát tak pro ten džíp (s normálnim autem by to nešlo). Široká je sotva pro jedno auto, bez svodidel, se zatáčkami tak ostrými, že se musí projíždět na dvakrát. Místy je silnice tak prudká, že po cestě dolů džíp klouzal. Loni prý dva spadli dolů, letos zatím žádný. Z Tato je to na louku už jen dvě hodiny chůze – 6 km, převýšení 600 metrů (z 2 700 na 3 300).

Louka je skutečně pohádková. Jehličnaté lesy, obrovské nebe, na jedné straně v dálce Rakaposhi (7 788 m) [WIKI], na druhé na Nanga Parbat (8 126 m) [WIKI], druhá nejvyšší hora Pákistánu (hned po K2). Nanga Parbat je prý jedna z nejnebezpečnějších, přezdívá se jí Zabijácká hora. Je tak blízko, jen natáhnout ruku a dotknout se štítu. A dá se k ní jít ještě blíž. Podél ledovce, přes vesnici Beyal až na vyhlídku (cca 3600 m). Kdyby Vyhlídka byla hora, byla by má druhá nejvyšší – po Jebel Toubkal (4 167 m) [WIKI], před Pico Posets (3 371 m) [WIKI].

Z Vyhlídky je to ještě pár hodin přelézání velekamenů a překročení dvou ledovců do základního tábora Nanga Parbat [WIKI]. Ale to jsem si nechal ujít.