Komm, süsser Todd: utopický kult v Auroville plánuje konec světa

Auroville musí být nejvíc new-age místo v Indii. Komunita, deset kilometrů na sever od Pondicherry. Alternativní energie, alternativní zemědělství, alternativní medicína. Výzkumná laboratoř pro urychlení evoluce. Původně projekt Mirry Richard, Francouzky, která při cestě po Indii potkala Sri Aurobinda, indického filozofa, náboženského reformátora, guru a bojovníka za nezávislost. Vystudoval v Evropě a po návratu do Indie smíchal hinduismus a evropské filozofy – od Platóna po Nietzscheho. Mirra Richard se stala jeho „spolupracovnicí“. Začalo se jí říkat Matka.

Přála si „dát dohromady lidi dobré vůle, kteří chtějí stvořit lepší svět“ a tak zajistí „pokrok lidstva ke skvělé budoucnosti“. Auroville mělo být „místem pro materiální a spirituální výzkum s cílem dosažení skutečné Jednoty Lidstva. Místem pro mládí, které nikdy nezestárne.“ Matka odhadla, že pro naplnění takového cíle bude potřeba komunita padesáti tisíc lidí. Bylo vybráno místo v pouštní krajině v Tamil Nadu a na konci šedesátých let bylo Auroville založeno. Matka tvrdila, že vybraná země je zvláštní. Že sama půda se tam modlí k bohu. (Ovšem město mělo původně stát na kopci u Hyderabadu. Tamní maharaja ho slíbil Matce – jenže pak umřel a tím to skončilo. Jestlipak se i tam sama země modlila k bohu?)

Snílci, eskapisté a magoři

Odbočíte z dálnice u nenápadné směrovky Auroville. Projedete tamilskou vesnicí a pár kilometrů pokračujete po úzké asfaltce. A pak i asfalt skončí. Úzké cesty, udusaná červená hlína a písek. Skútry a motorky. Les. Hipíci na kolech. Sem tam mezi stromy probleskuje dům. Jen to padesátitisícové město nikde není. Auroville má zatím jen něco přes 2 000 obyvatel, kteří žijí ve stovce usedlostí a komunit s názvy jako Plodnost, Upřímnost, Zjevení, Kreativita, Jistota nebo Proměna. Cca třetina obyvatel jsou Indové, zbytek cizinci – většinou Francouzi a Němci.

Aurovillané jsou povětšinou snílci a magoři. Eskapisté. Většina jich, zdá se, nebyla schopná fungovat v Západním světě a tak utekla sázet stromy do Indie. Někteří to i sami přiznají. Potkáte tu lidi, kteří jedí jen syrové potraviny. „Kdyby lidé přešli na syrovou stravu, byli by mnohem zdravější,“ řeknou vám. Jiní vám budou tvrdit, že energii kamenů lze vědecky měřit. „Ve Spojených státech na to mají přístroj,“ budou zářit. Další píše encyklopedii všeho spirituálního. „Když budete chtít vědět cokoliv o věcech duchovních, najdete to v ní,“ bezelstně machruje. A někteří přísahají na dynamizovanou vodu, kterou si můžete načepovat ze strategicky rozmístěných kohoutků po Auroville. „Je zdravější než obyčejná voda. Při filtraci jí pouštěli Bacha a Mozarta,“ vysvětlí vám.

S pesticidy a bez stínu není žádná spiritualita

Nejste-li také eskapista, snílek a magor, který by se chtěl přidat, všimnete si, že za těch čtyřicet let toho dokázali podezřele málo.

V propagandistické brožuře z informačního centra se dočtete, že Auroville je významným centrem pro výzkum alternativních energií. A sice se snaží, ale od experimentální laboratoře pro výzkum budoucnosti lidstva bych očekával víc. Jako správní utopisté tíhnou k okázalým sci-fi řešením – pára pro vaření ve Sluneční kuchyni (taková školní jídelna) se vyrábí patnáctimetrovou parabolou pro koncentraci slunečních paprsků. Matri Mandir má vlastní solární elektrárnu. Ale jinak je to spíš rozpačité. Méně než čtvrtina domů jede na slunce. Větrné mlýny, které se točí nad korunami stromů, přinejlepším pumpují vodu, častěji jsou jen pro parádu.

V Auroville je několik farem. Vypěstují kolem 2 % celkové spotřeby rýže komunity a pokrývají přibližně polovinu ovoce a zeleniny. Všechno je bio. Nepoužívají pesticidy a umělá hnojiva. Jsou hrdí, že alternativní metody jsou kolikrát stejně účinné. Ale kolem je spousta místních zemědělců, kteří pesticidy používají. Jak říkal farmář Mike: „Indové si přečtou doporučenou dávku na balení – a k ní pořádně přidají. ‚Pro jistotu‘. A pak ještě trochu. Naše farmy z jejich postřiků něco chytí. Ale nemůžeme jim diktovat, co dělají na své půdě. Snažíme se jim poskytnout informace a vzdělat je o alternativách.“ Zdá se, že za úspěchy biozemědělství v Auroville nemůžou jen alternativní metody. Když všichni kolem vaší farmy vyhubí brouky a ještě chytnete trochu zbloudilého postřiku, tak se to samozřejmě projeví.

Opravdu spektakulárním úspěchem tak zůstává jen zalesnění krajiny. „Když jsme přišli, byla tu poušť. Žádné stromy. Žádný stín. Bez stínu není spiritualita – nemůžete tady sedět na slunci. A tak jsme začali sázet stromy,“ vzpomínala Rita. Vysázeli jich přes dva miliony. Dnes je téměř celá plocha zalesněná. „Nevěděli jsme, co by tu mohlo růst, a tak jsme experimentovali. Australským akátům se tu dařilo a tak jsme sázeli je. Jenže to není místní strom. Zjistili jsme, že má tendenci se rychle rozšiřovat a vytlačovat vše ostatní. Byla to chyba. Postupně akáty nahrazujeme tropickým stále zeleným lesem, takovým, který tu rostl před pár set lety. Ale akáty se ukázaly jako výborné dřevo. Rychle rostou a hodí se pro konstrukce domů.“

A ještě jeden úspěch. I když neplánovaný. Auroville způsobilo ekonomický boom okolních vesnic. Služby, zedníci, dělníci, materiál. Všude v Auroville vidíte pracovat místní Tamily. Zametají, zalévají květiny, udržují silnice, pracují na farmách, řídí taxíky. Nejsou Aurovillany. Jsou zaměstnanci. O ty dva tisíce skutečných Aurovillanů se jich stará kolem pěti tisíc. Odhaduje se, že Auroville každý den napumpuje do okolí téměř půl milionu rupií (cca 200 000 korun). To sice na západní poměry není nijak závratná suma, ale v Indii je to hodně. Je to tolik, že vesnice v okolí několika desítek kilometrů jsou na tom o poznání lépe než zbytek Tamil Nadu.

V případě deště a bláta zavřeno

Uprostřed Auroville je obří zlatá kosmická koule. Velmi sedmdesátková. Matri Mandir. Začali jí stavět v roce 1970, dokončili před pár lety. Plánují kolem ještě jezero. Koule je opravdu pozlacená. Zlatem. Au. Uvnitř je největší krystal na světě. Koule 70 cm v průměru. Vyrobený v Německu. Matri Mandir je místo pro koncentraci (což je jen jiný výraz pro meditaci). Duše Auroville a svatyně Matky. Aurovillané ale nikdy neopomenou zdůraznit, že ne Matky-člověka, ale božského principu matky Shakti. Vzhledem k tomu, že Matka-člověk je považována za inkarnaci božského principu, je to nakonec, myslím, úplně jedno.

Ale prý to není chrám, tvrdí všichni.

Když chcete dovnitř, musíte si pár dní předem udělat rezervaci. Ani pak to není jisté. Jak cedule na dveřích rezervačního centra říká: V případě deště nebo pokud jsou přístupové cesty a Zahrada příliš rozblácené je Matri Mandir zavřený a všechny rezervace jsou zrušeny. Tolik budoucnost lidstva a duše Auroville.

Utopická sekta

Matka zemřela v roce 1973. Ale v Auroville je všudypřítomná. Její portrét na vás shlíží z každé zdi. Víc než dvacet let vše, co jí problesklo hlavou, diktovala osobnímu poskokovi a ten to zapsal. Vznikla Agenda. Třináct svazků. Šest tisíc stran. V Auroville jsou lidi, kteří nedělají nic, než jen čtou těch šest tisíc stránek a přemýšlejí o tom. Hledají se v tom návody a odpovědi. Nezdá se, že by si uvědomovali, že když zapíšete něčí všechny duševní pochody, bude v tom hora nesmyslů. Jen takových mimochodem myšlenek, které nic neznamenají. Nehledě na to, jak božský ten člověk je.

Ale co si Matka myslela a řekla, to je pro Aurovillany skoro svaté – aby ne, když byla inkarnací božstva. A tak třeba podle ní má v Auroville žít 50 000 lidí. Dokonce odsouhlasila urbanistický plán. Hustota zalidnění v centru je podle něj zhruba stejná jako uprostřed New Yorku. Mnoho Aurovillanů si dnes není jistých, zda něco takového chtějí. Ale je to plán, který Matka odsouhlasila. Je to plán, který má vést k uskutečnění Lidské jednoty. Takže Aurovillané neví, co dělat. Může se vůbec pochybovat o přáních Matky? Když byla inkarnací boha?

Je to tedy sekta? „Kdepak,“ odporoval Vijay. Původně z Itálie. V Auroville byl od samého počátku. „Dřív možná, v ashramu v Pondicherry to kult opravdu byl. A v začátcích asi i Auroville. Dnes už ne.“ Po chvíli přemýšlení dodá: „Ale pořád tu najdete pár fundamentalistů, pro které to kult asi je. Hlavně Francouzi…“ Jenže věřte mu to. Říká vám to v zahradním altánu, na jeho podlaze mandala, v jejím středu znak Auroville, nad vchodem obraz Matky. A zeptejte se, kde se vzalo jméno jeho domu. „Když jsem tu postavil dům, zeptal jsem se Matky, jak ho pojmenovat. A ona řekla: ‚Předtím jsi bydlel ve Fertility a teď máš dům u větrného mlýnu. Pojmenuj ho Fertility Windmill.‘“

Zatím máme jen hloupou anarchii

„Naším ideálem je božská anarchie,“ smál se Ralf, architekt z Německa. „Zatím máme jen hloupou anarchii.“ Auroville nemá vládu. „Máme různé komise a koncily a pracovní skupiny, které se starají o běh Auroville. Jejich členové se nevolí přímo,“ – to je moc jako normální svět, předpokládám – „ale jsou vybíráni. Způsob výběru je pokaždé jiný, musí se na něm shodnout všichni obyvatelé Auroville. Komise nemají přesně určené, o co se mají starat. A tak jich dost často víc řeší stejnou věc a rozhodují o ní různě,“ vysvětloval Ralf. „Plánuju navrhnout, abychom zavedli ministerstva s přesně vymezenými působnostmi, jako v normálním světě. Ministerstvo zahraničí, energetiky, zemědělství, územního rozvoje…“

Matka si přála, aby se v Auroville nepoužívaly peníze. Aby každý dostal, co potřebuje. Ale jak říkal Boris, ruský malíř, který tam žije téměř dvacet let: „Jak to chcete udělat bez peněz? Nějakou dobu to tu tak fungovalo, byl tu obchod, kde jste si prostě nabrali, co jste potřebovali. Když si někdo vytrvale nabíral moc, lidi si toho všimli – a někdo mu vysvětlil, že tak by to nešlo. Ale to skončilo před deseti lety.“ Služby jako elektrikáři a instalatéři také bývaly zadarmo. I to je pryč. Loni se to změnilo. Dnes za ně musíte zaplatit. „Jo, co šlo s třemi sty obyvateli, nejde s dvěma tisíci.“

„Je tu ještě jeden problém,“ komentovala to Ambre. „Ono to nefungovalo ani s těmi tří sty obyvateli. Aurovillané mají problém říkat ostatním ‚Ne‘. I když si někdo nabíral vytrvale moc, nikdo mu nic neřekl. Protože když někomu řeknete ‚Ne‘, bráníte mu v dosažení jeho cíle. A kdo jste, abyste rozhodovali, že zrovna jeho cíl není správný… Matri Mandir měla na starosti jedna tamilská rodina. Nebyly to zaměstnanci, byly to Aurovillané. Všichni jsme věděli, že to nejsou ti správní lidé pro tuhle práci. Nikdo je tam nechtěl. Trvalo deset let, než jim to někdo řekl.“ Pak si říkáte, jak to asi je s údajnou tolerancí pedofilů ve škole, kterou Auroville provozuje pro děti z místních vesnic ^{[BBC Two, BBC News]}.

Takže shrnutí: za čtyřicet praktického výzkumu alternativ vládních a ekonomických systémů se ukázalo, že vláda s ministerstvy a peníze možná nejsou ideální, ale jsou asi nejlepším funkčním systémem. Druhá – zhruba stejně pravděpodobná – možnost je, že obyvatelé Auroville jsou jen banda diletantů a výzkum neprovedli pořádně ;)

Jídlo, které mi nechutná

„Tak co, jaké je Auroville?“ ptala se mě majitelka guesthouseu, když jsem odjížděl. „Jaké je Auroville? Hmm. Zajímavé.“ – „Hehe. Zajímavé. To říkám o jídle, které mi nechutná.“ No vždyť. Utopické sekty maskované za letní tábory pro dospělé jsou zajímavé. Ale že by mně chutnaly? Nnnn…

Nicméně v kavárně u návštěvnického centra měli skvělé jídlo. Quiche s karamelizovanou cibulí, kuře s medovou krustou a kešu oříšky, salát s polníčkem, datlový koláč s vlašskými ořechy, čerstvý hroznový džus. Mmmm :)

Pes: Kde schovávají gigantické bojové roboty? Co expedice do Antarktidy, která vyhubí půlku lidstva? Je Auroville jednou z nastrčených organizací NERVu, stejně jako Mardukův Institut? Kde je Ikari Gendo? Misuke? Co na to Shinji? Nemělo by se to odehrávat v Japonsku? Bohužel, nic z toho se mi zjistit nepodařilo. A kdo nezná Neon Genesis Evangelion, jako by ani nebyl.

A ještě pár fotek