Lhasa: mniši, beton, a černá Audi
V jedné ze svatyň v Potale se zastaví skupina čínských turistů u sochy Buddhy vědění. Průvodce na ní ukáže a říká: „Tohle je Manjusri, tibetsky Jampelyang. Pobožní lidé věřili, že…“ Jako by to byla historie. Pohádka pro děti. Mniši v Potale nesmí oblékat tradiční oděv a část grantu UNESCO šla na kamerový systém.
Tak je to v Lhase se vším. Moderní Čína. Beton a sklo. Široké čisté ulice. Spousta stromů. Shopping centra. Obrovská – ta největší – černá Audi. Doprava zatím ne děsivá, ale zanedlouho bude. Náměstí pod Potalou je miniaturní Tian'anmen. Vlaje nad ním čínská vlajka a fotí se skupiny čínských turistů. Večer v osm na něm spustí fontána s hudbou. Čínský pop. Na krásném modrém Dunaji. Čínská opera. Tango ve spaghetti western orchestraci.
Z Barkhoru, poutnického okruhu kolem nejdůležitějšího tibetského chrámu Jokhangu, je trh se suvenýry. Od růženců a modlitebních mlýnků až po popelníky s obrázkem Mao Tse Tunga a čínské vojenské čepice. Dvě třetiny obyvatel Lhasy jsou Číňané. Na všechno dohlíží armáda a policie. Jsou všude. Na střechách s dalekohledy. V ulicích, za hradbami z pytlů, na křesílkách pod slunečníky. Vojáci se samopaly pochodují po náměstích. V Drepungu, největším nejdůležitějším klášteře, je dnes sotva čtyři sta mnichů oproti pár tisícům co bývalo. Nehledě na to, že vláda tvrdí, že jich tam jsou dva tisíce.
Jenže po té nejturističtější ulici s trhem se suvenýry krouží Tibeťané při kora, točí modlitebními mlýnky a pak se před Jokhangem klaní a modlí. V Potale se proplétají mezi skupinami turistů a nakládají jačí máslo do lamp, zapalují vonné tyčinky, obětují peníze a bílé šátky. Modlí se. A nevypadá, že by se hodlali nechat odsunout do kategorie „Pobožní lidé věřili, že…“.
Pár fotek z Jokhangu
A pár fotek z okolí Jokhangu
