Na čaji s Usámou bin Ladinem

Smog v Quettě je tak hustý, že by se dal krájet – a bylo by na to potřeba aspoň motorovou pilu. Na náměstí je sloup s cedulí „Quetta Clean & Green“. Ulice jsou lehce zaprášené, ale kupodivu jsou téměř všude chodníky. Kolem města jsou údajně hory, v kterých se schovává Usáma bin Ladin, ale ty nebyly přes prach a smog vidět.

V Quettě nejsou žádné pamětihodnosti – pokud za ně nebudeme považovat několikakilometrovou ulici, v které je jeden obchod prodávající kabiny nákláďáků vedle druhého (jako poutač slouží jedna nebo dvě kabiny na střeše). Do Quetty se jezdí pozorovat lidi. Na trzích potkáte Paštúny, Balochy, Punjábce, Afgánce… A možná i toho Usámu. Kdybyste ho potkali, asi ho ani nepoznáte. Fousy a turban tu má kdekdo.

Na cizince tu nejsou moc zvyklí, stačí se chvíli procházet po městě a nabalíte hrozen čumilů. Všichni se chtějí fotit a ti co umí anglicky mají spoustu otázek: odkud jste, proč tu jste („jsem turista“), proč fotíte („abych zaznamenal vzpomínky“ – považuju za bezpečnou a srozumitelnou odpověď), jestli jste muslim („ne, křesťan“ – i když to není pravda), jestli místní respektujete („samozřejmě“) a jaký je Pákistán („zajímavý, lidé jsou velmi přátelští“). Mám za to, že to nemyslí špatně. Prostě je to zajímá. Rozhovor obvykle končí otázkou, jestli pro vás mohou něco, cokoliv, udělat. A narozdíl od mnoha jiných zemí by to udělali zadarmo. O neustálých pozváních na čaj (tak pět za hodinu) a sem tam jídlo ani nemluvím.