Na zádech mi visí svatá myš
Jedna z nejbizarnějších věcí, které jsem kdy viděl, je chrám Karni Mata v Deshnoku, půl hodiny autobusem na jih od Bikaneru. Zvenku vypadá jako palác někde v severní Itálii. Ve Florencii by perfektně zapadl. Ale vejděte dovnitř a je jasné, že jste v Indii. Nikde jinde by taková věc být snad ani nemohla.
Ve svatyni po zemi pobíhají myši, tlačí se v kruhu kolem nádoby s mlékem, vylezají z děr ve zdech, které nemohou být popsány jinak než jako myší, šplhají po zábradlí. Není to nic pro slabé povahy a už vůbec ne pro návštěvníky bez ponožek (do chrámu se nesmí v botech). Myš, která vám přeběhne přes nohu, prý přináší štěstí a poštěstí-li se vám zahlédnout bílou, vaše štěstí nebude znát mezí.
Myši v chrámu jsou samozřejmě svaté. Poutníci věří, že jsou to reinkarnované duše zachráněné před bohem smrti Yama. A podle toho se k nim chovají. Krmí je, přinášejí jim mléko a v žádném případě na ně nešlapou. To by rozhněvalo božstvo a na usmířenou by museli věnovat myš ze zlata. Ale jsou to myši, v chrámu to smrdí jako ve stoce, podlaha je pokrytá myším trusem a je vám jasné, že nehledě na to, jak ty ponožky vyperete, nebudou už nikdy čisté. A když se nějaká myš přiblíží nebezpečně blízko k některé z Indek, ta začne pištět. Indka, ne myš.
Poutníci si také dávají prasad. Neboli svaté jídlo, ze svatyně chrámu. Na kterém si, v případě Karni Mata, před nimi pochutnali myši – a co zbylo, dostanou poutníci.
Myší mi přes nohu přeběhlo nepočítaně, bílou jsem neviděl žádnou. Jedna se mi pokoušela okusovat palec u nohy a jiná mi ze zábrádlí přeskočila na záda a vyděšeně se držela drápky košile. Prasad jsem vynechal ;)
Pár fotek
