Osm giga datovým romantikům nestačí – část druhá
Počítače, notebooky, komponenty, servisy, mezi tím stánky s blikajícími serepetičkami a secondhandy, kde najdete i klávesnice bez klávesy Windows. Panthip Plaza v Bangkoku. Shopping mall pro geeky a hackery. Hledám tu SSD pro EEE. Páč pro datové romantiky je těch standardních osm giga zatraceně málo.

Žlutá cedule M-Data, pod ní pověšené ceníky komponent, vzadu´hromada krabic s motherboardy, které jsou Rock Solid - Heart Touching. V proskleném pultu paměťové moduly a růžové USB rozdvojky. Prodavačka ve žlutém firemní tričku s límečkem. Jí nudlovou polévkou s vepřovým. Levou rukou telefonuje. Z mobilu jí visí plyšová panda, dvakrát větší než ten mobil. Ptám se na SSD pro Eee. „Maj mí, nemáme, sorríííí,“ usmívá se. Je to patnáctý obchod, v kterém se ptám. Všude stejné. Jen v Hardware House International to nebyla nudlová polévka s vepřovým ale grilované kuře se sladkou chilli omáčkou a lepivou rýží a v Notebook Fever grilovaná ryba a papájový salát. SSD nikde nemají. Narozdíl od Chengdu ví, co chci. Jen nemají.
Už jsem to vzdal a jel po eskalátorech k východu, když jsem míjel Notebook Upgrade And Repair Shop. Uvnitř píchal chlapík v tričku s tučňákem šroubovákem do rozebraného notebooku na stole. „Mám osm giga,“ říkal aniž by přestal pracovat. „Osm mám také, ale já bych to chtěl vyměnit za šedesát čtyři.“ – „Šedesát čtyři!“ podíval se na mě. „To ale bude drahé. Myslím, že je to tak za dvanáct tisíc. Počkej, zjistím to.“ … „Můžu sehnat do pátku. Stálo by to 12 800 bátů,“ položil telefon. No a to je víc jak dvakrát dražší, než doma. Všechen ostatní hardware je tu o kousek levnější. Je čas na…
Plán C
me: Hele, tak to SSD budu potřebovat přivézt. OK?
sigi: OK.