Portugalsko v Indii

Bílé kostely, v každém Betlém a vánoční stromek. Palmy, banánovníky, kokosy, krucifixy. Nálepky na autobusech „Ježíš je můj nejlepší kámoš“ a nebo jednoduše jen „Ježíš“. Stará Goa. Hlavní město bývalé portugalské kolonie.

Kostel sv. Kajetána

Proudil skrz něj všechen portugalský obchod a řádila v něm španělská inkvizice a malárie a jiné tropické choroby. Nakonec ho Portugalci opustili a přesunuli podél řeky směrem k moři. Do Panjimu. Stará Goa je dnes malá vesnice se spoustou kostelů a bazilik a klášterů. A volných travnatých ploch, kde stálo vlastní město. To dávno spadlo, není po něm ani stopy. A nevypadá to tam ani trochu indicky – budete si tam připadat jako na venkově v Portugalsku … kam zrovna přijel zájezd Indů.

Z Agondy 70 kilometrů. Po cestě se mi vrhali do cesty teenageři cinkající kasičkami. S vycpaným paňácou a pokřikovali „Old men, old men!“ Při předchozích výletech se nic takového nedělo. Je to prý novinka, začali s tím loni po vzoru Guye Fawkse oslav v UK. Večer paňácu zapálí a vystřelí pár raket – na které si plánují vykoledovat.

Opět skrz bláznivý Madgaon. V kterém jsem minul odbočku do Pondy a skončil na dálnici do Panjimu mezi velenáklaďáky a autobusy, traktory a kárami (nesmí tam). Po mostě, kde všichni záhadně dodržovali předepsanou třicítku (jinak se tu dopravní značky považují za dekoraci a nedodržuje se vůbec nic). I tady neoznačené zpomalovací pruhy, když o nich nevíte, vidíte je, až když je pozdě.

Krajina na severu Goa není tak zábavná jako na jihu. Pláně, kopce jen lehce se vlnící. Méně lesů, o dost víc prachu. Ale hlína má stejně červenou barvu. Večer jsem měl červeno-černá oční víčka, umýt to šlo zatraceně špatně. Hornický oči. Zatím nikde jinde.

Pár fotek ze Staré Goa

Dvůr baziliky Dobrého Ježíše
Dvůr baziliky Dobrého Ježíše
Dvůr baziliky Dobrého Ježíše
Fasáda baziliky Dobrého Ježíše
Klášter sv. Moniky