Pozor, srnky kopou a koušou
Hned pár kroků od nádraží potkám na ulici tři srnky. Jdu skrz park směrem k chrámu Kasuga-taisha. Srnek potkávám víc a víc. U stánků tu prodávají shika sembei – speciální sušenky pro srnky z rýžových otrub a obilí. Dají se koupit dokonce i v automatech.
Nara nedaleko Kjóta. Bývalé hlavní město Japonska. Mezi lety 710 a 784. Podle legendy tam tenkrát na bílé srnce přijel bůh Takemikazuchi, aby na nově postavené město dával pozor. Od té doby jsou srnky považované za nebeská stvoření, která chrání město a celé Japonsko. Otevřete průvodce a budete si myslet, že do Nary se jezdí kvůli buddhistickému chrámu Todai-ji, který je největší dřevěnou budovou na světě. Nebo kvůli bývalému císařskému paláci Heisho-kyu. Řekněte v Japonsku „Nara“ a všichni začnou mluvit o srnkách.
Nemáte-li nic k jídlu, srnky si vás ani nevšimnou. Ale vytáhněte shika sembei a obklopí vás jich víc než byste chtěli. Natahují krky a pokyvují hlavou. Říká se, že imitují japonskou uctivou poklonu. Proč to dělají doopravdy, to se neví. Ví se jen, že Nara je jediné místo na světě, kde se srnky klaní. Ale nenechte se roztomilým klaněním obalamutit. Jsou to divoká zvířata, která nikomu nepatří. Zákeřné bestie, které pro krmení udělají cokoliv. Sem tam i kopou, koušou, trkají a sráží k zemi. Přesně jak varují cedule.
Pes: Zdá se, že srnky jsou v Japonsku hit. Žerou vstupenky a pasy na Miyajimě a vykukují z temných lesů na Yakushimě. V Naře je s nima ale největší zábava.