V Thajsku řádí inflace živená nabídkovými šoky, cena hromadné dopravy oproti loňsku nepatrně vzrostla. Ananas stojí pořád stejně. Psi na pláži jsou tmavší. Řidiči tuktuků si pořád myslí, že turisti skočí na všechno. Není období dešťů a tak skoro neprší. Opět mě okradli opice, tentokrát o vodu. Zatím jsem neukrad žádnou ceduli.

Loňský pes
Letošní pes

Zajímavý, kolik obyčejných věci jsem za ten rok skoro zapomněl, a teď když je vidím, tak to nechápu. Třeba slony vystříhaný z živýho plotu u Siam Square Centre.

Ještě před odjezdem na pláž jsem si zvládl pořídit plavky. Jejich nákup jsem odložil až do Bangkoku, v říjnu v Praze se to ukázalo jako nadlidský úkol. A to jsem nechtěl tolik – aby to byly kraťasy a aby byly nejlépe červené nebo jinak vesele barevné. Nakonec to v Bangkoku nebylo o mnoho jednodušší. Mám tedy pekelně drahý červený surfařský quiksilvery, na kterých se po namočení ukáže vzorek! Uklidňuju se tím, že v Praze by stály mnohem víc.

A už jsem smlouval, když jsem v Chinatownu kupoval hodinky. Jsou úplně obyčejný, z průsvitného žlutého plastu. Kopie Casio Baby-G. Budu je nosit v kapse, potřebuju něco s časem a budíkem a světlem.

Včera v noci jsem se vzbudil a někde na hranici snění a bdění se mi zvuky ulice a televize v recepci a kdoví čeho ještě změnily v rytmicky organicko-kovový zvuk, jako kdyby město dýchalo. Ano, zní to divně, ale tak mi to připadalo. A na okně tu sedí gekon a dělá zvuky.