Kousek na jih od McLeod Ganj, z plání Punjabu do Jogindarnagaru v Himalájích vede jeden z indických vláčků na hraní. Tedy úzkokolejka, ale anglický Toy Train zní lépe. (Má-li někdo trefnější a jasnější překlad, pište!) Postavili ho Britové v koloniálních dobách. A pravděpodobně byly zrovna v kurzu mosty, na trati jich je 950. Některé z nich jsou prý dodnes považovány za majstrštyky. Ale když se zeptáte v turistických informacích v McLeod Ganj na jízdní řád, diví se. Proč tím chcete, sakra, jet?

A možná na tom něco je. Ona to vážně není turistická atrakce. 950 mostů je podvod. Počítá se každé chcípacké přemostění potoku. Kdyby každý z mostů nebyl pečlivě očíslován, ani byste si jich nevšimli. Velkých spektakulárních na trati tolik není. (A víc jich je zcela nečekaně na polovině směrem do plání – tj. mezi Pathankotem a Kangrou – než do hor na druhou stranu.)

Hodinová zpoždění jsou běžná, ale lístek z Kangry do Palampuru je za Rs5 (cca 2 Kč). Je to 29 km, trvá to dvě hodiny. Průvodčí se neobjevuje. Když se někde na trati na vlak zamává červeným praporkem, zastaví. Stejně funguje mocný řev ve stanici – to když se rozjede dřív, než stihnete nastoupit. Vagony jako by z oka vypadly těm, co jezdí v Thajsku po mostě přes řeku Kwai. Jen se trochu zmenšily a někdo je prohlásil za druhou třídu (v Thajsku je to třetí).