Stejně by sis rozbil hubu

me:

Jestli si chceš v Thajsku rozbít hubu na velký motorce, tak mám pro tebe výlet z Kanchanaburi na plovoucí trhy… obojí kousek od BKK

sigi:

Ty tam pojedeš?

me:

No, chci si ten výlet udělat sám… ale už jsem si ho udělal dvakrát (2003 a 2005), tak hledám nějakou výmluvu, proč znova ;)

sigi:

Jestli mě vezmeš s sebou, jsem pro

me:

Jasně, proto nabízím

A co jsem nabídnul, jsem splnil. Plovoucí trhy i rozbitou hubu. Čtěte v příspěvku napsaném přímo obětí. Redakčně brutálně zkráceno a upraveno. Ale Sigi si za to může sám, páč je grafoman ;P. Ať mi třeba vynadá v diskusi…

Autorem následujícího článku je Sigi.

Za den motorkářem … na den

Parné letní odpoledne. V autě se plazíte kolonou, o které v rádiu říkali, že to je ukázková pětka. Ani s klimatizací to nějak není ono. Za posledních deset minut jste popojeli o dva metry. Když tu kolem vesele prosviští motorkář, jako by silnice byla úplně volná. A pak druhý a vy začnete zapomínat na to, co vám maminka říkala o nebezpečnosti jednostopých vozidel. A když sviští třetí, rozhodnete se, že zavoláte do autoškoly a uděláte si papíry na motorku.

Pak si uvědomíte, že nemáte motorku kde parkovat a že maminka má vždycky pravdu. Čas od času si na své nesplněné předsevzetí vzpomenete. Jenže nikdo, koho znáte a kdo zná vás, vám motorku nepůjčí. Ale to není problém. Máte pár stovek? Můžete za ně mít silniční pětikilo nebo třeba enduro na celý den. S chybějícím řidičákem si hlavu nedělejte. V kraji totiž mezi policisty panuje celkem logický názor, že přece umíte řídit auto, a ten, kdo umí řídit auto, ten umí řídit motorku. A v kterém kraji že to je? Celkem libovolném, pokud je ten kraj v Thajsku. A bude to ještě dobrodružnější, páč se tam jezdí vlevo. Nu, aspoň si budete dávat o to větší pozor.

Během své krátké jízdy jsem dospěl ke třem poznáním, které by si měl vzít k srdci každý adept motocyklismu.

1. Bez helmy na motorku nesedejte

V nošení helmy se nenechte odradit tím, že nikdo jiný jí mít nebude a že policie – pokud nemá některý policista zrovna špatnou náladu – nošení helmy prakticky nekontroluje. Dokud nezpůsobíte škodu někomu jinému než sobě, nikoho to zajímat nebude. Až se někde rozflákáte, může vám zachránit život. I když thajská helma má spíš preventivní funkci. Pojedete-li moc rychle, bude se vám na hlavě ve větru třást tak mocně, že začne hrozit, že vám jí vítr sebere. A vy pěkně zpomalíte a nepojedete zbytečně rychle.

2. Když už si budete připadat jako machr, rozbijete si hubu

Říká se, že každou motorku, kterou dostanete do ruky, musíte položit, abyste k ní získali respekt. Názory na to, zda při tom musíte zrušit motorku, sebe nebo obojí, se liší. Stejně tak recepty, kterak položení provést. Já doporučuji následující postup: při rozjíždění pusťte spojku, vyražte rovně do protisměru a když se vám bude zdát, že to přestáváte zvládat, hamptněte na přední brzdu. Přední kolo se vám krásně dostane do smyku a než vymyslíte, co s tím, budete ležet pod motorkou. Pokud možno tak, abyste se nemohli ani pohnout.

Kamarád ze mě zvedá motorku. Přihlíží tomu banda usmívajících se Thajců z obchodu u silnice. Spekuluju, kdo za mě odřídí ten zbytek, protože na ten krám už v životě nesednu! Ale pak mě v obchodě nechají umýt, oblepí mě náplastí a dají mi pivko, které definitivně rozptyluje moje obavy. Kupuji vteřinové lepidlo a přilepuji k motorce všechno, co odpadlo. A když to za vteřinu uschne, sedám na motorku a pokračuju v cestě.

Když při pokládání motoky neodřete moc laku a všechno upadnuté poté přilepíte, možná nikdo nic nepozná. V opačném případě vás večer majitel motorky zkásne o pár stovek bátů, za které pořídí na odřené místo nevkusnou motorkářskou nálepku. A vy si budete pamatovat, že na přední brzdu se v takové situaci nesahá a začnete mít před motorkou dostatečný respekt. Jste v dalším levelu.

3. Benzínu nemáte nikdy dost

Na motorce už jste najeli několik set kilometrů a tak vás odpoledne napadne, že byste měli možná natankovat. Když tu kacířskou myšlenku nadhodíte, kamarádi se vám vysmějí. Pitomost, benzínu máte ještě dost. Že mají motorky s větší nádrží vám v tu chvíli nedojde. A navíc, máte přece rezervu, na kterou, kdyby něco, můžete přepnout.

Jasně, rezerva, na to k nejbližší pumpě dojedu. Všechno je v pohodě… dokud mi motorka nezačne divně bublat a vynechávat. Možná to chce víc plynu? Plyn nadoraz a v motorce bublá dál. Kua! Něco je špatně! Ale zatím to jede. Jenže pak mi to nadobro chcípne a mně dochází, že jsem měl zase jednou pravdu. Dotankovat pár litrů nebyl tak špatný nápad.

No nic, je tu přece ještě ta rezerva, o které vám říkali. Otočíte páčkou, našlápnete motorku jednou, dvakrát, třikrát. Ale motorka nedá ani ránu. Podíváte se na přepínač rezervy zblízka a zjistíte, že rezerva byla otevřená a až do teď jste na ní jeli. Jinými slovy, jste úplně na suchu.

Kua, na dohled žádná pumpa. Jen autoservis – ne, benzín nemají. Dealer Toyoty – ne, také benzín nemají. Pumpa tu někde nedaleko byla, ale sakra kde? Tlačit motorku náhodným směrem asi není nejlepší nápad. Mám jít pumpu hledat pěšky? Nebo počkat, až mě začnou hledat kámoši? A blíží se ten pravý asijský liják, o kterým jsem si myslel, že ho budu sledovat u drinku z terasy guesthousu. Kua!

Když lejete benzín z PETky do nádrže, leje tolik, že máte strach, aby v nádrži nakonec nebylo víc vody. Motorka sice zase pěkně startuje, ale při vlhkosti vzduchu asi tak 1000 % není vidět ani na pět metrů a nedá se jet dál. A tak šup pod stříšku před domem. Thajci se tam už nějací schovávají, tak nebudete za turistu. Tyhle lijáky netrvají nikdy dlouho – alespoň pokud je pozorujete u piva a buráků. Patnáct minut vydržíte, ono to přejde. Pak vydržíte dalších patnáct. A když to pak Thajci vzdají a lijákem odjedou, vzdáte to také – jen proto aby za pět minut přestalo.

Dá se říct, že ten déšť pokřtil rodícího se motorkáře ve vás. Jediné co, jste ještě neprodělali je srážka s živým zvířetem nebo neosvětleným traktorem, stojícím v noci uprostřed silnice. (S obojím má yan své zkušenosti.)

Je jedenáct večer. Vstával jsem v půl šesté ráno, abychom se vyhnuli ranní špičce. Už bych měl mít dávno nárok na spánek. Místo toho jsem před chvíli kontroloval, jak mi schnou zmoklé věci. A spát stejně moc nemůžu. Pokaždé, když zavřu oči, zdá se mi, že se někde v Čechách ženu po levé straně silnice vstříc děsivé dopravě, která jede proti mě, protože vlevo je přece v protisměru! Jenže doprava se mentálně zařadit nemůžu, protože si pamatuju, že se jezdí vlevo. Mám zlou předtuchu, že náklaďákům a autobusům, které se proti mně řítí, se dlouho vyhýbat nedovedu a celé to blbě skončí.

Pes: Nicméně pokud poctivě nabouráte a necháte si v dešti dojít benzín, stane s z vás opravdový motorkář. A pak si bez problémů zajede ve dvě ráno po silnici nesilnici, ne zcela střízlivý – spíš úplně na plech, do 7–Eleven pro čokoládu, na kterou jste dostali chuť. A budete si při tom připadat jako Indiana Jones v tom dílu, kdy na motorce ujíždí nočními silnicemi nacistům.

Pár fotek

Yanova Honda Phantom. Sigi měl podobnou, černou. Jen nějak nedorazil na focení nebo co…