Sušené, bez hlavy
V řadě na chodníku sedí stažená zvířata bez hlavy. Usušená. Něco jako tibetská parmská šunka. Podle velikosti hádám, že jsou to ovce. Prodavač se baví mou zvědavostí. Anglicky, samozřejmě, neumí. Ukazuju na zvíře a ptám se „Bééé?“ Prodavač se směje a přikyvuje „Bééé!“ Jsou to ovce. Umí bečet lépe než já.
Trh pod palácem v Shigatse. Druhém největším městě v Tibetu. Bez pár metrů čtyři tisíce nad mořem. Čisté široké ulice lemované stromy. Na trhu kromě sušených ovcí prodávají cetky pro turisty. Turistů je tu víc, než tibetských poutníků. Většinou Číňané, cizinců potkáte jen pár. Nad trhem stará tibetská čtvrť s nabílenými domy, na kopci monumentální palác. Mini-Potala. A kousek na západ klášter Tashilumpo, historické sídlo Panchen Lamy. Zdaleka největší atrakce v Shigatse.
Ale moderní čínská část je větší než staré město s klášterem dohromady. Několikrát. A po Íránu, Pákistánu, Indii, Srí Lance a Nepálu naprosto neuvěřitelné. I když v Indii měli velmi západní Bangalore, Shigatse je jinde. Je to tibetský zapadákov, ale působí tak nějak, no, civilizovaněji. Ač je to utiskovaný Tibet a Rudá Čína, lidé se tu zdají nějak volnější než na Subkontinentě. Politická svoboda nula, ale osobní dost velká. A mají tu opravdové supermarkety. Se zákazníky, kteří v nich umí nakupovat! (Což třeba právě v Indii často neumí ;) Jsem zvědavý na Lhasu. Jsem možná ještě zvědavější na města v opravdové Číně.
