Půjčil jsem si motorku. Yamahu. Celá černá, všechny kovové části byly nalakované matnou černou. Včetně motoru. Včetně výfuku. S rudým nápisem Gladiator na boku. Vypadala zle. Chtěl jsem s k ní koupit bundu s nápisem Bad Motherfucker. Černou. Koženou. Ale v Lehu není taková k dostání. Černá full-face helma s plameny a černým štítem s rudým zaměřovačem to aspoň částečně kompenzovala.

Ale přiznejme si to, v téhle nadmořské výšce to moc nejede. Burácela sice mocně, ale akcelerace se nekonala. Benzín, co tu mají, také nebude nic moc – u pumpy je na výběr DieselPetrol. Ne, že by se v té zimě, která tu panuje, dalo jet nějak rychle. A to jsem na sobě měl dvě trička, fleecovou bundu, vlněnou bundu (ruční výroba, Made In Nepal) a neprofoukavací vršek z Cordury. A rukavice z ovčí kůže z výstelkou z ovčí vlny a tlusté psychedelicky barevné ponožky z ovčí vlny s palcem zvlášť a pod helmou pirátský šátek.

První den ještě šel, přes poledne svítilo slunce, mraky přitáhly až odpoledne. Zato ten druhý. Ráno, když jsem vyjížděl mě namlsalo slunce. To vydrželo sotva půl hodiny, pak přitáhly mraky a začalo pršet. Pozor, Ladakh je vysokohorská poušť, naprší tu sotva 100 mm ročně, ani sněhu tu v zimě moc nenapadne.