Tovární komín ze středověku, chlast a děvky

Nepoflakoval jsem ale jen po bazaarech Starého Delhi, chrámech, které vypadají jako opera v Sydney, a předměstských staveništích. Viděl jsem i pár památek. Ty jsou rozházené po celém Delhi, nenajdete tu žádné historické jádro. Delhi je několik měst srostlých do sebe a každé má své centrum a shopping mally a slumy a památky.

Prý div východu

Na jihu Delhi je Qutb Minar. Pár hrobek, mešita a sedmdesát metrů vysoká červená věž popsaná verši z Koránu, jejíž obrázek je na žetonech metra. Ve středověku se o ní básnilo a byla považována za jeden z divů Východu, v úžasnosti hned za Taj Mahalem. Ale nebezpečně připomíná tovární komín a jak kdosi trefně poznamenal, „nebylo by vůbec podezřelé, kdyby z jejího vrcholku stoupal bílý dým.“ Zdá se, že samotná výška dnes už k probuzení údivu nestačí.

Qutb Minar.
Věž je popsaná verši z Koránu

Brunátné moghulské rokoko

Po cestě od Qutb Minar zpět do Nového nebo Starého Delhi se jede kolem Safdarjungovy hrobky. Oproti Qutb Minaru jsem tam byl snad jediný návštěvník. Trávníky v zahradách byly sympaticky neudržované a přerostlé. Samotná hrobka byla typicky moghulsky spektakulární. (Ale ještě jsem neviděl Taj Mahal.) Britský historik William Dalrymple ji popsal jako „brunátné moghulské rokoko,“ typické pro dobu „ani ne tak postupného úpadku do zapomnění jako tu, kdy se chlastá a děvkaří do naprosté záhuby.“

Červená pevnost

A samozřejmě jsem nemohl vynechat Červenou pevnost na kraji Starého Delhi. Ta je pro Delhi jako Hrad pro Prahu, ale nebydlí v ní prezident, davy turistů jsou ovšem zcela stejné. Hradby jsou opravdu impozantní a pevnost je opravdu červená.

Vchod do Červené pevnosti je monumentální.
Jako na každou správnou památku je třeba vystát frontu.
Uvnitř je pár paláců a zahradních pavilónů.