Umí v Íránu vařit?

Iránská kuchyně prezentovaná v restauracích a fastfoodech je až na pár výjimek nudná. Domácí vaření je prý mnohem lepší. Íránci zcela záhadně neholdují koření, takže většina jídla je téměř bez chutí. Ke každému pokrmu (ne k sendviči nebo pizze) vždy dostanete talíř s chlebem (i v případě, že si objednáte rýži nebo je-li ta součástí jídla), půlkou syrové cibule a rozpůlenou limetkou.

Nejí se tu na ulici, vždy musíte dovnitř. A zatímco najít sendvičárnu je docela snadné, najít restauraci nebývá jen tak. Maji otevřeno jen přes oběd a pak večer a bývají schované v podzemí nebo naopak v prvním patře. Po několika schodištích a za několik rohů. Mehdi z Esfahanu říkal, že je to proto, že Íránci by se měli o jídlo dělit s lidmi kolem. A kdyby jedli na zahrádce, kolem které proudí davy lidí, způsobovalo by to prekérní situaci.

Následuje pár zajímavých nebo důležitých věci, které jsem za ten téměř měsíc v Íránu ochutnal.

Fesenjun v Esfahanu

Fesenjun je potenciální pecka. Kuře s rýží s dřišťálem přelité jemně sladkou hustou omáčkou z vlašských ořechů a granátových jablek. Kdyby se to ještě posypalo čerstvým koriandrem, bylo by to skvělé. I bez toho to ale bylo nejlepší jídlo, které jsem v Íránu měl.

Ash

Tradiční hustá polévka s nudlemi a ječmenem a se zeleninou. Není špatná, ale na rozdíl od marocké hariry bych si ji sám nevařil. V Íránu je obvykle s kozím jogurtem, takže pro mě nic moc.

Zereshk polo ba morq

Základní íránský jídlo, které není kebap. Je to kuře oblemcané v červené omáčce bez chuti s rýží s dřišťálem. Žádný zázrak, ale před kebapem mu dám přednost kdykoliv.

Khoresht

Něco jako guláš. Maso + UHO + kousky zeleniny (obvykle lilku). Je to zcela nekořeněné a tedy téměř bez chuti. Vždy jsem přemýšlel, jestli to kuchař aspoň osolil.

Gheimeh

Čočka s masem posypaná miniaturními hranolkami. Kuchař asi uměl vařit (restaurace hotelu Kohan Kashane v Yazdu), jen se s tím jídlem už nedalo nic dělat. I tak to ale patřilo k tomu lepšímu.

Fereni

Vychlazená krupicová kaše s růžovou vodou přelitá horkým karamelem. Stojí to za to a jen potvrzuje, že sladký věci Íráncům jdou. I když je ve srovnání s dezerty v Jihovýchodní Asii je to celkem pop, nic bizarního jsem tu neměl.

Faludeh (palude)

Tenké studené nudle se zmrzlinou polité růžovou vodou nebo limetkovou šťávou nebo zcela výjimečně sladkou mátovou vodou. Celkem zajímavý, osvěžující, dal jsem si to víckrát. Existuje ještě varianta, která místo zmrzliny obsahuje jen led a nudle jsou velmi krátké a průhledné.

Sendvič, hamburger, pizza

Sendviče s falafelem nebo sausis (salám) s plátky rajčete a kyselé okurky v gumovém bílém chlebu. Potenciálně zajímavý byl špagetový sendvič, jen lépe zvládnout to provedení. Velmi oblíbený je také hamburger, od sedvice se liší jen tvarem chleba a masa. Hamburgery a sendice se servírují zabalené v papírů nebo celofánu a obvykle na stůl dorazí v košíku.

Největší hit mezi Íránci je ale pizza. Je dražší než sendvič nebo hamburger a nemusí být nutné špatná. Jen je třeba se připravit na to, že to není pizza, ale spíš takový tenký quiche. Těsto je tlusté a nikdy na tom není ta rajčatová červená věc. Jednou nebo dvakrát to byla ale naprostá katastrofa – zdálo se, že pizza nebyla upečená v pec ale usmažená na plechu na smažení hamburgerů.