V Kanyakumari uvidíte východ i západ slunce nad mořem

Dostanete-li se až do Kanyakumari, dostali jste se na až na konec. Na samotnou špičku Subkontinentu. Dál už je jen moře. Tedy tři moře – na západ Arabské, na jih Indický oceán a na východ Bengálský záliv.

Jako každé správné místoIndii je i Kanyakumari posvátné. Na samotné špičce je chrám, do kterého muži smí jen v dhoti a s nahou hrudí. Od svatyně na útesech v moři to celé čtyřicetimetrová socha. Kromě tří moří je tu téměř z jednoho místa vidět východ i západ slunce. A jste-li tu ve správný čas, můžete vidět západ slunce a východ měsíce nad jedním horizontem.

Není divu, že pozorování východu a západu je tu velká atrakce. Ač je Kanyakumari svaté místo, připomíná to spíš fotbalový stadion plný fanoušků. Jak se slunce objeví nad horizontem, Indové začnou hvízdat a tleskat a pokřikovat „Surya! Surya! Slunce! Slunce!“ Nikdo se nemodlí. Nic náboženského se neděje. Východ je každé ráno vyfocen stovkami mobilních telefonů. A otřískanýnimi kompakty na film. Západ slunce vypadá stejně, jen lidé stojí otočení na druhou stranu.

Oproti nejjižnějšímu bodu Srí Lanky zuřivá komerce. Po ulicích brouzdají prodavači nástěnných map Indie a Kanyakumari, na chodnících posedávají prodavači mořských ulit a korálů. Na pláži při východu slunce fotografové s alby ukázek pod paží nahánějí zákazníky. Restaurace a obchody se suvenýry. Jen ti turisté tu nejsou. „Není sezóna,“ vysvětloval Thomas z Keraly, kterého jsem potkal při zevlování na hlavní křižovatce. „Přijeď za měsíc. Bude to tu plné lidí, po Car Street se nebude dát projít. A budou to jenom Indové, cizinci sem moc nejezdí.“ Kdo by to byl řekl. I východy a západy slunce mají svou sezónu.

Pár fotek