Ztraceno v překladu

Na večeři jsme šli do indický restaurace, měl jsem kuře vindaloo a medový lassi. Kuře kupodivu téměř nepálilo. Poté jsme se přesunuli do velmi podzemního a místního karaoke, kde jsme dostali vlastní místnost. Úplně Ztraceno v překladu. V průběhu večera jsem zazpíval Hotel California od Eagles a Last Christmas of Wham! U té můj výkon ohodnotila karaoke mašinka fanfárami, nápisem 100 % a Professional. Tento úspěch nikdo nezopakoval. A to, prosím, neumím zpívat. Mám podezření, že mašinka jen měřila, kolik slov člověk zazpíval – tedy, pokud vám nevypadla žádná část textu, byli jste označeni za profíka.

Karaoke nebyl konec, po něm jsme nečekáni nezváni vtrhli na soukromou vietnamskou party v krejčovství. A pak ještě do baru, kde se v půl druhý marně pokusili zavřít.

Pětadvacátého jsem si půjčili motorky a odpoledne se jeli podívat na západ slunce nad ruinama v My Son. Ani jsme se tam nedostali, slunce zapadlo nějak dřív, než jsem čekali. Někde uprostřed polí jsme tedy vylezli na železniční násep a sledovali zapadající slunce. A po cestě zpátky jsem se nádherně vyboural. Byl jsem ve dvou nemocnicích a jedný sanitce, která nakonec vyšla levněji než taxík. Mám na hlavě celkem asi 14 stehů. Kelly z Anglie, kterou jsem vezl, má berle a dlahu na dva nebo tři týdny (ale bude v pořádku). Následující den jsme byli vyzvednout rozsekanou motorku na policii. Trvalo to celý odpoledne. Při čekání na jsem šli na kafe do kavárny přes ulici a bylo to to nejlepší kafe ve Vietnamu, dokonce bych řekl jedno z nejlepších kafi vůbec. Za pár dní v Hanoji si je nechám vyndat, dokonce to ani neboli a skoro ani nebolelo :), už je to spíš zábavná historka, vážně. Nejhorší je, že jsem při tom ztratil brýle a tak nemůžu nadále řídit.

A na závěr jedno poučení: nenechávejte si ve Vietnamu šít kapsáče na míru. Sice mě pasovaly perfektně, ale vypadaly jak kalhoty k obleku s kapsama. Možná bych v nich mohl chodit na plesy.