Téma: Hory

Nemůžu spát. Na mně vyhrazených 60 cm se nemůžu ani otočit. A vždy mě probudí buď chrápání spáče vpravo nebo převalování toho vlevo. Jsem na Ue-edoya. Horské boudě necelých 400 výškových metrů pod vrcholem Fuji. Mám tak čas poslouchat strašidelné kvílení větru. Zdá se mi, že celou noc zesiluje. Už večer se proti němu téměř nedalo jít. Půjde v tom vůbec vylézt nahoru?  více

Mlha je tak hustá, že vidím jen na pár kroků před sebe. Nohy mi kloužou v černém sopečném popelu. Je mi zima. Lezu na Fuji. Nejvyšší horu Japonska. 3 776 metrů. Zvedá se rovnou od moře. Žádné hory kolem. Osamocený archetypální kužel stratovulkánu. Jako z dětské kresby.  více

Už skoro hodinu jedu do kopce. Po silnici vydlabané ve stěně hlubokého údolí – nalevo se střídá okousaná skála se stěnami z bláta, napravo je prázdno. Bez svodidla, široká na jedno auto a jednu motorku. Roztřískaná. Písek. Bahno. Štěrk. Hluboké díry plné vody. Žádný asfalt. Ten jsem viděl naposledy ráno v Hsipaw, kde cestu lemovali stromy a kukuřičná pole.  více

Alespoň to mi tvrdil kamarád před mou první cestou do Laosu. Sám tam nikdy nebyl. Moc se mi to nezdálo. Moc se mi to nezdálo ani po té první cestě. Jih země byl sice ospalý, ale ne pustý a prázdný. Stejně tak hlavní město Vientiane. Nebo Luang Prabang. A pak jsem se o dva roky později vypravil přes hory na severu po Dálnici 1.  více

„Chceš si půjčit kolo? Kolem sopky to trvá čtyři hodiny,“ navrhuje mi holka na recepci v hostelu pod Sakurajimou. Čtyři hodiny, to zní docela dobře. Že bych si ho půjčil? „Ale na druhé straně padá popílek, budeš celej černej,“ varuje mě. „Tak to raději bez kola,“ rozmýšlím si to. Usměje a pokývne hlavou. Jako by to předem věděla.  více

Vlak po cestě z Kumamoto dvakrát změní směr. Jedeme vpřed–couváme–jedeme vpřed. Stoupáme po strmé stěně kráteru Aso. Turistická mapa, kterou jsem dostal na nádraží, hrdě hlásá, že s 18 km z východu na západ, 24 km ze severu na jih a obvodem přes 120 km je Aso největší kráter na světě. A že vzniknul před sto tisíci lety po propadu obrovské sopky.  více

Říká se, že když na Tai Shan vystoupal Konfucius, rozhlédl se a prohlásil „Svět je malý.“ Mao Tse Tung byl o pár tisíc let inspirován k výroku „Východ je rudý.“ Většina lidí je ovšem ráda, že tam vůbec vyleze. Tai Shan je nejsvatější taoistickou horou. Na půli cesty mezi Pekingem a Šanghají. Nedaleko Qufu, městečka, kde se právě Konfucius narodil.  více

Podle mapy je to jasné. Tibet je náhorní plošina. Placka vysoko v horách. Geologicky možná. Ale odjeďte tam a vypadá to jinak. Vysoko to je. Ale není to placka. Hory sem tam špičky ve sněhu. Pětitisícové průsmyky. Silnice vysekaná ve stěnách kaňonů – ale také kroutící se širokými údolí, podél řek, mezi stády jaků a chlupatých ovcí a koz.  více

Na Adamově špičáku, páté nejvyšší hoře Srí Lanky, je stopa otisknutá v kameni. Buddhisté věří, že je to stopa Buddhy. Muslimové mají za to, že stopu zanechal Adam, který zde údajně poprvé šlápl na zemský povrch po vyhození z Ráje. Hinduisté poněkud vlažně tvrdí, že stopa patří Šivovi. A portugalští kolonizátoři to prohlásili za stopu Sv. Tomáše, ale to už nebral vážně nikdo.  více

Z hor jsem zcela definitivně sestoupil do nížiny. Podařilo se mi pořádně opálit. Když sundám sluneční brýle, vypadám jako sova.  více

Po mechu a skrz metrové kapradí, hlubokými jehličnatými lesy s borovice s jehlicemi dlouhými třicet centrimetrů, po hřebenech hor, skrz potrhané mraky…  více

Na kraji Himalájí, nedaleko plání Punjabu a Haryany je Shimla. Je na kopcích a připomíná Karlovy Vary. Stejně jako McLeod Ganj byla britskou hill station. A zbylo v ní toho zbylo po Britech sakra hodně.  více

Kus na jih od McLeod Ganj jezdí vláček na hraní. Postavili ho Britové v koloniálních dobách. A pravděpodobně byly zrovna v kurzu mosty, na trati jich je 950. Některé z nich jsou prý dodnes považovány za majstrštyky.  více

Dalai Lama je ve městě a kdo chce, může se zůčastnit jeho přednášek o Buddhismu. A téměř všichni se účastní.  více

McLeod Ganj. Cestovní kanceláře, kuchařské kurzy, lekce výroby šperků, müsli, knihkupectví s literaturou o Buddhismu a guerilla yoga. Zástupy zhulených Izraelců na prázdninách, davy západních turistů a tibetofilů s vyholenou hlavou.  více

Khardung La. Nejvyšší průsmyk na světě, přes který se dá přejet autem. Čtyřicet kilometrů na sever od Lehu. Půjčil jsem si kolo a nechal se nahoru vyvézt džípem.  více

Průvodce říká, že "kdyby jedna věc měla shrnout celý Ladakh, byla by to gompa v Lamayuru." Sevřená v měsíční krajině, nad vesnicí jen se sesunout do údolí, na vrcholku podivně zerodovaného útesu.  více

Mniši nemají klid na meditaci a tak místo ní vybírají vstupné a zvelebují gompu.  více

Půjčil jsem si motorku. Yamahu. Celá černá, všechny kovové části byly nalakované matnou černou. Včetně motoru. Včetně výfuku. S rudým nápisem Gladiator na boku.  více

Ale pak míček přiletí k jedné z tribun, hráči zblázní koně, ti letí a víří oblaka prachu a hráči zběsile mávají pálkami a diváci v panice utíkají do vyšších pater.  více

Vysokohorská poušť, duny, kameny. Nekonečné nekonečně modré nebe s načechranými mraky, co plují tak pomalu, až téměř stojí.  více

Leh už není dál než hodinu cesty. Nalevo úzký pás zelené trávy a zaprášených stromů kolem divokého Indu. Písečné duny a ostré holé skály a sesuvy rezatého štěrku připomínají, co mám za sebou. Dva dny jedné z nejdrsnějších a zároveň nejspektakulárnějších jízd, které jsem kdy podniknul. Z Manali do Lehu. 450 kilometrů přes pár pětitisícových průsmyků. Přes Himaláje.  více

Možná na to něco je. "Mojí babičce je devatesát sedm a pořád pracuje na zahradě," Říkal Mahmud, potkal jsem ho v autobuse k Raikotskému mostu. Byl z Karimabadu, hlavního města království Hunza – jednoho z míst, kde by měla ležet legendární Shangri-la.  více

Jeden z největších pákistánských dopravních vynálezů je Karakorámská dálnice. Vede hlubokými údolími skrz Karakorám, z Islamabadu až do Číny.  více

Kdyby scenérie všude kolem Gilgitu nebyla tak dechberoucí, průvodce by určitě Gilgit až nepřiměřeně vychvaloval, psalo by se v něm o umístění v dramatickém kaňonu…  více

A kolem louky byly jehličnaté lesy a za nimi na jedné straně v dálce Rakaposhi a druhé Nanga Parbat, jen natáhnout ruku a dotknout se štítu.  více