Téma: Indonésie

„Proč překračujete hranici tady?“ ptá se mě rozmrzele indonéský celník v přístavu v Tarakan na Borneu, když mu podávám pas. Chystám se nalodit na trajekt do Malajsie. „Protože mám namířeno do Bruneje a pak letím z Kota Kinabalu na Filipíny,“ vysvětluju. Tváří se ještě nespokojeněji.  více

„Jen co naložíme, vyplujeme na Borneo, do Banjarmasin,“ říká mi Najib. Stojíme na můstku dřevěné nákladní lodi Asia Hero 9. Před námi dlouhá prázdná dřevěná paluba. Na přídi obrovským jeřáb. Najib je kapitán. „To bude tak za dva nebo tři týdny,“ přidá.  více

Osamělý stolek v prázdné chodbě prázdného hotelu Maulana. Holka kolem dvaceti si píše moje jméno do ošoupaného školního sešitu. Na stránku nadepsanou datem odletu. Tím jsem si zabookoval letenku zpět na Ambon. „Mám zaplatit hned?“ ptám se. Pokrčí rameny a pomalu se usměje. „Jak chceš. Hned, zítra, před odletem na letišti.“ Přijde mě to na 350 000 rupií. 600 Kč.  více

Když vystupuju z lodi na ostrově Bandaneira, je tu na absolutní tropický zapadákov až nečekaně živo. Během pár dní ale zjistím, že takhle živo tu je, jen dokud v přístavu kotví trajekt. Hned co odpluje, čas začne plynout podezřele pomalu. Jako by se tu vše dělo ve slow-motion. Vlastně, jako by se tu nedělo vůbec nic.  více

Loď z vydlabaného kmene jen-jen se převhrnout. Každá vlnka klidného moře je jak tsunami. Bojím se i dýchat. Chlapík co mu loď patří, sedí za mnou a nevzrušeně pádluje. Kolem lodí naložených muškátem. Kolem japonské rybářské lodi, co tu skupuje a mrazí tuňáky. Najmul jsem si ho za pár tisíc rupií, aby mě převezl od mola v přístavu na Bandaneira přes úžinu na Gunung Api, protější ostrov.  více

Říká se, že šnorchlování na Bandách je jako potápění kdekoli jinde. Nevím, nikdy jsem se nepotápěl. Ale když si nasadím jen brýle a šnorchl a strčím hlavu pod vodu, připadám si jak ve filmu od Jacques-Yves Cousteau.  více

Podle plavebního řádu mě čeká 14 hodin na trajektu Pelni z Ambonu na soustroví Banda. Na lístku mám napsáno ekonomi. Nejlevnější třída. V přístavu se nic jiného narychlo koupit nedalo. Jdu dolů do podpalubí a nahlížím dovnitř.  více

Pilot třískne s letadlem o ranvej letiště v Ambonu na indonéských Molukách tak tvrdě, až mám strach, aby z něj něco neodpadlo. Dorolujeme k neužitečně velkému letišti. Nové, čisté a liduprázdné. Moderně se tu nevystupuje na plochu. Mají tu chobot přímo do terminálu. Jeden.  více

Když jsem byl v Indonésii minule, do Kuty na Bali jsem ani nejel. Taky co tam? Chlastat pivo s Australany – něco jako s Brity v Praze – to mě vůbec nelákalo. Surfovat neumím. A nic jiného se tam dělat nedá. Pivo mě pořád nechutná. Ale před pár lety jsem viděl Divoké vlny. Animovaný dokumentární film o surfujících tučnácích. Surfování vypadalo jako zatracená legrace.  více