Téma: Jadran

Stojíme ve stínu vedle benzínky v centru Nikšiče. Snídáme burek z pekárny přes ulici. Se sýrem a s masem. Prohlížíme mapu. Máme namířeno ke slavnému Kotorskému zálivu. Ale nejdřív si uděláme zajížďku ke klášteru v Ostrogu, plánujeme. Není to daleko. A na fotkách vypadá skoro neuvěřitelně. Budovy přilepené k svislé skalní stěně vysoko nad údolím. Prý nejoblíbenější poutní místo v Černé Hoře.  více

Tři ráno. Budí mě štěkot. Už poněkolikáté. Japonka si klidně spí. Večer ten vlčák sotva ležel před restaurací u silnice. Vypadal tak na sto let. Teď obchází usedlost ve velkých kruzích a štěká. Odhání medvědy, které slibovala cedule na křižovatce? K tomu jako by někdo nedaleko sekal trávu tupým srpem. Medvědi přece trávu nežerou? Nebo žerou? Najednou si pár metrů od chatičky hlasitě odfrkne kůň. Leknutím skoro spadnu z postele. Tak to byla ta tupá sekačka.  více

Je pozdě odpoledne. Jsme na hranicích mezi Bosnou-Hercegovinou a Černou Horou. Přechod Hum–Šćepan Polje. Hlavní tah mezi Sarajevem a Podgoricou. Bezvýznamnější silnice snad neexistuje. Konec světa. Tady na bosenské straně je jen pár stavebních budek. Před námi tři nebo čtyři auta. Sotva stihnu vytáhnout pas a jsme z Bosny venku.  více

Ráno vyrážíme z Mostaru. Dnes míříme do Černé Hory. Z města jsme hned venku. Jedeme vyprahlou krasovou krajinou. Ze silnice koukáme na zříceninu hradu na kopci. Blagaj. Zapomeneme, že se chceme pod ním zastavit u pramene řeky Buna – zjistím to až za pár dní, až budu koukat do poznámek s plánem výletu. Včera jsme zkrátka věnovali víc pozornosti horám grilovaného masa k večeři a poslouchání válečných historek majitele hostelu.  více