Téma: Lodě

Zatraceně brzo ráno. Před rozedněním. Od řeky leze vlhká zima. V mlze rozmazaně září světla lodí zakotvených v nedalekém přístavu. Zvuky v mlze zní taky rozmazaně. Tady na opuštěném temném molu postávají lidé zachumlaní v chlupatých dekách. Tiše pozorují řeku. O pár metrů dál o pár minut dřív řezníci porazili prase. Teď visí za zadní nohy na dvou kůlech zaražených do bahna na břehu. Řezníci ho pářou v půl.  více

Sotva třicet centrimetrů široké prkno se pode mnou povážlivě houpe. Neopatrný krok vedle a skončím v bahnité vodě tři metry pode mnou. Trik je nezastavovat se uprostřed podobných úzkých houpacích prken. Jeden dva tři čtyři rozhodné kroky a jsem na palubě zrezlého vraku. Projdu na jeho druhou stranu a přeskočím na dolní palubu trajektu připraveného k odplutí.  více

„Jen co naložíme, vyplujeme na Borneo, do Banjarmasin,“ říká mi Najib. Stojíme na můstku dřevěné nákladní lodi Asia Hero 9. Před námi dlouhá prázdná dřevěná paluba. Na přídi obrovským jeřáb. Najib je kapitán. „To bude tak za dva nebo tři týdny,“ přidá.  více

Podle plavebního řádu mě čeká 14 hodin na trajektu Pelni z Ambonu na soustroví Banda. Na lístku mám napsáno ekonomi. Nejlevnější třída. V přístavu se nic jiného narychlo koupit nedalo. Jdu dolů do podpalubí a nahlížím dovnitř.  více

„Rychle! Pojď,“ táhne mě Eri ven na palubu. „Kamome!“ ukazuje na hejno křičících racků. Létají tak blízko. Když natáhnu ruku, možná se jich dotknu? A co když se jich dotknu? Eri vytahuje pikslu Jagarika. Jestlipak budou zobat z ruky? Ale moc se jim nechce. Lámu tyčinku a házím ji do prolétajícího hejna. Ptáci za letu chytají drobky. Do vody žádné nespadnou.  více

Prší a na řece závodí lodě, v noci odvážně chodím po městě pěšky a sám.  více