Téma: Motorky

Stojíme ve stínu vedle benzínky v centru Nikšiče. Snídáme burek z pekárny přes ulici. Se sýrem a s masem. Prohlížíme mapu. Máme namířeno ke slavnému Kotorskému zálivu. Ale nejdřív si uděláme zajížďku ke klášteru v Ostrogu, plánujeme. Není to daleko. A na fotkách vypadá skoro neuvěřitelně. Budovy přilepené k svislé skalní stěně vysoko nad údolím. Prý nejoblíbenější poutní místo v Černé Hoře.  více

Tři ráno. Budí mě štěkot. Už poněkolikáté. Japonka si klidně spí. Večer ten vlčák sotva ležel před restaurací u silnice. Vypadal tak na sto let. Teď obchází usedlost ve velkých kruzích a štěká. Odhání medvědy, které slibovala cedule na křižovatce? K tomu jako by někdo nedaleko sekal trávu tupým srpem. Medvědi přece trávu nežerou? Nebo žerou? Najednou si pár metrů od chatičky hlasitě odfrkne kůň. Leknutím skoro spadnu z postele. Tak to byla ta tupá sekačka.  více

Je pozdě odpoledne. Jsme na hranicích mezi Bosnou-Hercegovinou a Černou Horou. Přechod Hum–Šćepan Polje. Hlavní tah mezi Sarajevem a Podgoricou. Bezvýznamnější silnice snad neexistuje. Konec světa. Tady na bosenské straně je jen pár stavebních budek. Před námi tři nebo čtyři auta. Sotva stihnu vytáhnout pas a jsme z Bosny venku.  více

Ráno vyrážíme z Mostaru. Dnes míříme do Černé Hory. Z města jsme hned venku. Jedeme vyprahlou krasovou krajinou. Ze silnice koukáme na zříceninu hradu na kopci. Blagaj. Zapomeneme, že se chceme pod ním zastavit u pramene řeky Buna – zjistím to až za pár dní, až budu koukat do poznámek s plánem výletu. Včera jsme zkrátka věnovali víc pozornosti horám grilovaného masa k večeři a poslouchání válečných historek majitele hostelu.  více

Vstáváme v šest ráno. Dnes nás čeká Großglockner-Hochalpenstraße. Snad nejslavnější alpská vyhlídková silnice. Chceme ji mít jen pro sebe. Nebo aspoň skoro. Otvírá sice už v pět – ale to bude ještě děsná zima.  více

V noci neprší. Je strašná zima. Nehledě na tlustou nafukovací karimatku. Nehledě na termoprádlo. Probudím se kolem šesté. Další dvě hodiny se přemlouvám, že ještě na hodinu usnu. Zima mi to ale nedovolí. Před osmou to vzdávám. Vylezu ze stanu. Jde mi pára od pusy. Blankytně modré nebe ale slibuje krásný den. Na sluníčku už je vzduch spíš svěží než mrazivý. Voní létem.  více

Hned ráno z Prato allo Stelvio vyrážíme do Merana. Vede tu jen jedna silnice. Údolím řeky Adige. Mezi sady s dokonale nalinkovanými řadami ovocných stromů. Hlavně jabloně, ale pěstují se tu i meruňky a exotičtější ovoce. Sem tam nenápadné ukazatele na továrny na slavný tyrolský špek.  více

Když ráno vykoukneme z karavanu, svítí skrz mraky slunce. Ne moc přesvědčivě. Procházku k železniční mu viaduktu raději neopakujeme. Nechceme zase přivolat bouři jako včera. Balíme mokrý stan, v kterém jsme nespali. A ještě než vyrazíme na cestu, zastavujeme se v supermarketu pro snídani. Jako vždy chleba a sýr.  více

Pár minut po sedmé ráno. Ač takhle brzo a v horách, slunce už začíná ohřívat vzduch. Čeká nás další tropický den. Balíme stan a jedeme do Švýcarska. Snídani si dáme někde po cestě.  více

Sedm ráno. Vystrčím hlavu ze stanu. Azurová obloha. Letní vůně. Tráva a voda nedalekého Bodamského jezera. Jasný příslib horkého dne.  více

Na dnešek máme naplánovaný přesun k Bodamskému jezeru. Po nedálnicích je to skoro pět set kilometrů. Na dálnici se mi celý den vlát na CRF250L na hranici možností moc nechce. Japonka je na tom s PCX stejně.  více

Na začátku července jsme si s mojí Japonkou půjčili na celé léto motorky. Hondy. Já skoro-terénní CRF250L. Japonka skútr PCX125. Po Asii máme oba najeto desetitisíce kilometrů. Po Evropě jsem najel nejvíc asi v motoškole. Japonka ani to ne. Řidičák dělala v Japonsku. První výlety tak byly přiměřeně ambiciózní velikosti našich strojů. Krušné Hory. Saské Švýcarsko. Jižní Čechy a kousek Rakouska. Ale samozřejmě. V Evropě je jen jedno místo, kam jako motorkář prostě musíte jet. Alpy.  více

Ráno v Konglor omývám bahno z chladiče mé Hondy hadicí. Jinde ho nechávám. Až se odpoledne na zabahněné motorce vrátím do Tha Khek, budu vypadat jako větší machr.  více

Přejedu most v Tha Lang. Pokračuju po náspu přes jezero. Tady je užší, jen tak akorát pro silnici. Stejně jako včera se dál klikatí mezi ostrůvky a hlubokými lesy mrtvých stromů ve vodě. Možná po deseti kilometrech se silnice začne nenápadně zvedat. Jezero zmizí. Štěrk přejde v červenou hlínu a ta se záhy změní v mazlavé lepivé červené bahno.  více

Kolem silnice pádí elektricky zelená rýžová pole. V modrém oparu se vznáší krasové útesy. Vodopády zelených lián padají až k asfaltu. Sem tam vesnice. Dřevěné domky na nohách. Častěji než auta potkávám na silnici volně pobíhající krávy a kozy. Tohle že je hlavní silnice na hranici s Vietnamem?  více

Půjčovna motorek pár metrů od nábřeží v Tha Khek. Chci nějakou obyčejnou malou Hondu Dream nebo Wave za pár dolarů na den. Už jsem na nich toho projel hodně. Plánuju se vypravit na 500 km dlouhý okruh, kterému tu nikdo neřekne jinak než The Loop. Tedy Okruh.  více

Už skoro hodinu jedu do kopce. Po silnici vydlabané ve stěně hlubokého údolí – nalevo se střídá okousaná skála se stěnami z bláta, napravo je prázdno. Bez svodidla, široká na jedno auto a jednu motorku. Roztřískaná. Písek. Bahno. Štěrk. Hluboké díry plné vody. Žádný asfalt. Ten jsem viděl naposledy ráno v Hsipaw, kde cestu lemovali stromy a kukuřičná pole.  více

Prohlížím si černou Hondu v Kanchanaburi. Hodlám si jí půjčit na výlet k vodopádu a k muzeu v Hellfire Pass. Je to ta samá, kterou Sigi před půl rokem úspěšně položil. Majitel půjčovny na odřenou nádrž skutečně za těch pět set bátů, které si za škody řekl, koupil samolepku. A pak jí křivě nalepil, takže zpod ní na kraji vyčuhuje lak odřený až na kov.  více

Sigi píše: „Kamarád ze mě zvedá motorku. Přihlíží tomu banda usmívajících se Thajců z obchodu u silnice. Spekuluju, kdo za mě odřídí ten zbytek, protože na ten krám už v životě nesednu!“  více

Nejstylovější indická motorka. 350 cc. Jeden válec. Řazení napravo. Nádrž jako kapka. Nejdéle vyráběná motorka na světě.  více

Bílé kostely, v každém Betlém a vánoční stromek. Palmy, banánovníky, kokosy, krucifixy. Nálepky na autobusech „Ježíš je můj nejlepší kámoš“ a nebo jednoduše jen „Ježíš“. Stará Goa. Hlavní město bývalé portugalské kolonie.  více

„Je to jak kulisa z filmu. James Bond by na ní mohl potkat Bond Girl nebo zastřelit Muže se zlatou zbraní,“ popisoval Ditch pláž v Cabo da Rama. „Je to tak deset kilometrů na sever. Zaparkuješ nahoře na útesech a slezeš po nich dolů. A ze všeho nejdůležitější, je tam bar.“  více

Pár dní po vánocích jsem si půjčil motorku. Bajaj „holky si na to sedají sami“ Avenger. Červenou. Vypadala fakt namachrovaně. Chopper. Přední kolo pár metrů před strojem. Když jsem s ní projížděl Agondou, zabíral jsem celou ulici.  více

Průvodce říká, že "kdyby jedna věc měla shrnout celý Ladakh, byla by to gompa v Lamayuru." Sevřená v měsíční krajině, nad vesnicí jen se sesunout do údolí, na vrcholku podivně zerodovaného útesu.  více

Mniši nemají klid na meditaci a tak místo ní vybírají vstupné a zvelebují gompu.  více

Půjčil jsem si motorku. Yamahu. Celá černá, všechny kovové části byly nalakované matnou černou. Včetně motoru. Včetně výfuku. S rudým nápisem Gladiator na boku.  více

Je sucho, vzduch je horký jako fén a nad obzorem se vlní.  více

Vánoce to byly nejpodivnější zatím, ale zároveň jedny z nejlepších. Snad proto, že nebyly vůbec vánoční.  více

Stavby se nadále tiše rozpadají, nápis Porn is the key vydrápaný do algae na zdi v hotelu je tam pořád.  více