Téma: Sopky

Nemůžu spát. Na mně vyhrazených 60 cm se nemůžu ani otočit. A vždy mě probudí buď chrápání spáče vpravo nebo převalování toho vlevo. Jsem na Ue-edoya. Horské boudě necelých 400 výškových metrů pod vrcholem Fuji. Mám tak čas poslouchat strašidelné kvílení větru. Zdá se mi, že celou noc zesiluje. Už večer se proti němu téměř nedalo jít. Půjde v tom vůbec vylézt nahoru?  více

Mlha je tak hustá, že vidím jen na pár kroků před sebe. Nohy mi kloužou v černém sopečném popelu. Je mi zima. Lezu na Fuji. Nejvyšší horu Japonska. 3 776 metrů. Zvedá se rovnou od moře. Žádné hory kolem. Osamocený archetypální kužel stratovulkánu. Jako z dětské kresby.  více

Loď z vydlabaného kmene jen-jen se převhrnout. Každá vlnka klidného moře je jak tsunami. Bojím se i dýchat. Chlapík co mu loď patří, sedí za mnou a nevzrušeně pádluje. Kolem lodí naložených muškátem. Kolem japonské rybářské lodi, co tu skupuje a mrazí tuňáky. Najmul jsem si ho za pár tisíc rupií, aby mě převezl od mola v přístavu na Bandaneira přes úžinu na Gunung Api, protější ostrov.  více

„Chceš si půjčit kolo? Kolem sopky to trvá čtyři hodiny,“ navrhuje mi holka na recepci v hostelu pod Sakurajimou. Čtyři hodiny, to zní docela dobře. Že bych si ho půjčil? „Ale na druhé straně padá popílek, budeš celej černej,“ varuje mě. „Tak to raději bez kola,“ rozmýšlím si to. Usměje a pokývne hlavou. Jako by to předem věděla.  více

Vlak po cestě z Kumamoto dvakrát změní směr. Jedeme vpřed–couváme–jedeme vpřed. Stoupáme po strmé stěně kráteru Aso. Turistická mapa, kterou jsem dostal na nádraží, hrdě hlásá, že s 18 km z východu na západ, 24 km ze severu na jih a obvodem přes 120 km je Aso největší kráter na světě. A že vzniknul před sto tisíci lety po propadu obrovské sopky.  více