Akihabara: elektrické město a centrála otaku

Japonka, ani ne dvacet. V černých šatech s bílou krajkovou zástěrou. Ve vlasech čelenka s růžovýma kočičíma ušima. Podá mi letáček a ukloní se. Pár slov japonsky, kterým nerozumím. Nepřirozeně vysokým hlasem, jako by byla postavou z japonského animovaného seriálu. Jdu dál ulicí. Bílý šum kovově rachotící pachinko herny. Postávající zevlouni u stánku s tureckým kebabem. Sklánějící se hrozen lidí nad bednami s mangou z druhé ruky na chodníku. Počítače, herní konzole, roboti, foťáky, gadgety.

Akihabara. Tokijské „Elektrické město“. I když – dávno zdaleka nejen elektrické. Začalo to po druhé světové válce černým trhem s rádii pod kolejemi železniční stanice. Postupně přibyly televize, ledničky, pračky. Cokoliv na elektřinu. V osmdesátých a devadesátých letech, počítačové hry a počítače. A pak kolem roku 2 000 propukla anime a manga mánie. Ledničky a pračky se odstěhovali. New-school otaku dorazili do Akihabary.

V „Gamers“ to voní jako jahodová žvýkačka

Otaku. Obesesivní fanoušci. Lidé posedlí hrami a komiksy a podivnými koníčky. Jako ti, co celý den sedí na lavičkách před shopping mallem s elektronikou Yodobashi Camera. Sehnutí nad Nintendo DS. Hrají Dragon Quest IX – když se sejde víc hráčů, můžou sdílet mapy k pokladům. Nebo brouzdají mezi regály v knihkupectvích s komiksy. Před jedním z největších, Gamers, probíhá u malého stolečku autogramiáda nějakého doujinshi. Protahuju se dovnitř. Pak po úzkém eskalátoru nahoru. Voní to tu jako jahodová žvýkačka. Každé patro má vlastní anime soundtrack. Rozsáhlou sekci 18+ odděluje jen nenápadná cedulka.

Kromě mangy dostanete v Akihabaře i kdejaké související serepetičky. Instantní curry Tora Dora. Vodu v lahvích ve tvaru těla Asuky LangleyNeon Genesis Evangelion. Kostýmy. Modely zbraní. „Objímací polštáře“ s potiskem populárních anime postav životní velikosti. Prsaté gelové podložky pod myš s výrazně roztomilejšími ilustracemi než seženete u nás. Plakáty, sběratelské karty, přívěsky na telefon, machršňůry, anime soundtracky. Pro hardcore otaku ústřižky filmového pásu slavných anime – čtyři políčka začínají na tisíci korunách. A samozřejmě figuríny.

Pečlivě namalované kalhotky

Suzumiya Haruhi v měřítku 1:8. V bunny-kostýmku, s kytarou. Tak jak hrála na koncertu školního festivalu. Ayanami ReiNeon Genesis Evangelion. 1:6. V modro-bílé uniformě, v té, v které řídila Evu. V podezřele vyzývavé póze. Takovou v seriálu nepředvedla. Miniaturní Godzilla jako přívěšek na telefon. O něco větší Godzilla demolující mrakodrapy jako těžítko na stůl. Misa-misaDeath Note. V karikované podobě s velkou hlavou a malým tělem – a s výměnnými obličeji. Může se roztomile usmívat, mít radost, mračit se a usilovně přemýšlet. Lacus Clyne z anime série Gundam Seed. Ta ovšem nemá výměnný obličej. Má výměnný hrudník. Můžete ji mít v uniformě nebo s odhalenými prsy.

V dalším obchodě objevuju i figuríny z nejaponských filmů. Třeba Bobba Fet, lovce lidí z Hvězdných válek. 1:8. Přijde na 3 000 yenů. Tedy cca 600 Kč. Stejně jako ta Ayanami Rei ve vyzývavé póze. Levnější mini figurky stojí 200 až 500 yenů. 40 až 100 korun. Nacházím i několik za mizerných padesát yenů, tedy cca deset korun. Nejsou tak dobře vyrobené – tedy asi jako ty opravdu dobré u nás. Ale hlavně nemají tak roztomilé obličeje. Kvalita těch drahých je neuvěřitelná. Žádné ostré hrany po lisovaní. Žádná netrefená barva. Vše dokonalé. Zmenšená anime-skutečnost. Samozřejmě, všechny ženské postavy mají při pohledu pod sukni pečlivě namalované kalhotky.

Ne všem stačí komiksy a figurky. V Akihabaře jsou desítky cosplay café. Živá manga. Personál oblečený jako populární postavy z anime. Včetně chování okopírovaného od předlohy. Největší hit posledních letech jsou ovšem maid cafés. V nich obsluhují holky oblečené jako francouzské služky. Zákazníky zdraví poklonou a „Vítejte doma, pane!“ Servírují nápoje a jednoduchá jídla jako omurice, špageti, dorty a zmrzlinu, někdy dokonce hosty krmí. Mix předstírané nevinnosti a oddanosti. Ani ne tak podivná zvrhlost, jako zábava a interpretace japonských tradic střihnutá popkulturou. Moderní gejši.

Tranzistory a Nintendo

Dnes sice Akihabara znamená manga, anime a maid-café, ale ta stará, poválečná, pořád existuje. Když vejdu do bludiště metr širokých nízkých uliček pod kolejemi nadzemky, jako bych opustil skutečné Japonsko. Najednou jsem v románu od Williama Gibsona. Desítky obchodů dvakrát dva metry s kondenzátory, tranzistory, kabely, konektory, tištěné spoje, LEDky, pájky, voltmetry, osciloskopy. Vše, co byste mohli potřebovat, kdybyste si chtěli spájet vlastní rádio. Dvě patra.

Akihabara je živé otaku muzeum. Vedle nejnovějšího anime na blu-ray tu narazíte na stánky s filmy na laser discích. Nekoupíte tu jen PlayStation 3, ale v najdete tu i staré herní konzole. Sega Saturn, Atari Jaguar, 3DO. Super Famikon od Nintendo, v Evropě a USA známý jako SNES. A samozřejmě také kmotra všech herních konzol, osmibitový Famikon (NES). Většina mašinek je dokonce v původním balení. Pořídíte tu i originální hry, joysticky, keypady. Je tu také videoherna s automaty z osmdesátek, včetně PacmanaSpace Invaders. Každá otaku vlna nechá v Akihabaře svojí stopu, elektronickou vrstvu v neónu pro kulturní archeology. Žádná móda, žádná mánie odtud nikdy zcela nezmizí.

Pes: Otaku jsou i holky. Celkem běžně. I ony chodí do cosplay kaváren a kupují figurky s výměnnými hrudníky.

Slovníček

anime
japonsky animace, animovaný seriál nebo film. Mimo Japonsko se výraz používá pro označení japonských animovaných seriálů a filmů
manga
japonský komiks
doujinshi
amatérská tvorba, dílo vydané ve vlastním nákladu; obvykle manga nebo romány
Nintendo DS
herní konzole „do ruky“, jako byl například Gameboy
otaku
výraz pro člověka, který je posedlý nějakou zálibou – nejčastěji anime, manga či počítačové hry. Existují ale i otaku, kteří se zabývají železnicí, jiní se až absurdně úzce specializují např. na tank T-34 a nic jiného je nezajímá. Výraz se používá i pro obsesivní fanoušky (obvyklé mladých hereček či zpěvaček). V běžné mluvě hanlivé označení, ale někteří otaku ho používají hrdě
pachinko
„pinball“ na výšku, hazardní hra. V Japonsku velmi populární.

Pár fotek

Pod kolejemi Yamanote Line
Herna pachinka – taková hazardní varianta pinballu na výšku, v Japonsku velmi populární.
Harajuku má palačinky, Akihabara kebab.

Město otaku

Nahaněčka některého z mnoha maid café, která v Akihabaře najdete. Všimněte si křivých zubů bez rovnátek – Japonci je u holek obecně považují za znak mládí a za roztomilé.
Další Nahaněčky maid café.
A ještě jedna nahaněčka maid café.
Na lavičkách před Yodobashi Camera se scházejí hráči Dragon Quest IX.
Gamers. Jedno z velkých knihkupectví v Akihabaře. Několik pater komiksů a anime.
Mezi otaku je spousta zdálo-by-se naprosto normálních úředníků.
Figuríny ve výprodeji.
Vchod jednoho z maid café. Musíte do něj výtahem, tak aby do něj nebylo vidět z ulice. Japonci nemají rádi, když se na ně v restauraci někdo dívá a pro otaku návštěvníky maid café to platí dvojnásob.

Elektrické město

Stará, poválečná, Akihabara pořád existuje. Pod kolejemi nadzemky najdete desítky obchodů dvakrát dva metry s kondenzátory, tranzistory, kabely, konektory, tištěnými spoji, LEDkami, pájkami, voltmetry, osciloskopy. Vše, co byste mohli potřebovat, kdybyste si chtěli spájet vlastní rádio.