Červená torii na modrých vlnách

Nedaleko Hirošimy, na ostrově Miyajima, je Plovoucí torii. Jeden z tří nejlepších pohledů v Japonsku. Alespoň podle seznamu, který sestavil japonský učenec Hayashi Razan v polovině sedmnáctého století. A který převzalo japonské ministerstvo turismu.

Plovoucí torii na ostrově Miyajima. Když pod ní chcete za přílivu, musíte lodí.

Deset minut lodí přes moře z konečné hirošimské tramvaje. Dnes žádná přiklopená plechová šedá, déšť a zima jako včera. Slunce, obrovské nebe, pár bílých oblaků a jarní vzduch. Jen pár metrů do vnitrozemí se zvedají prudké hory. Jak zjistím o dvě a půl hodiny později, z Misen – té nejvyšší na ostrově – je modře monochromatický výhled přes Hirošimu na jedné straně a Vnitřní moře na druhé. Ale teď mi pod nohama skřípe písek, zatímco jdu po promenádě po nábřeží. Jediná vesnice na ostrově, to jsou dvě ulice plné obchodů se suvenýry pro (japonské) turisty. Shakushi, dřevěné naběračky rýže. Místní speciality momijimanju, vafle ve tvaru javorového listu, a anago-meshi, rýže s grilovaným mořským úhořem.

Na Miyajimě je několik chrámů. Daishō-in v kopci deset minut od moře je nejdůležitější a největší. Itsukushima-jinja na pilotách nad mořem nejturističtější. Právě k němu Plovoucí torii patří. Brána je vysoká šestnáct metrů. Červeně natřená. V současné podobě byla poprvé postavená roce 1875 a od té doby sedmnáctkrát obnovená. Za přílivu jako by opravdu plula na vlnách. Její pozice v moři znamená, že celá Miyajima je svatá šintoistická země. Však také dřív na ostrov nesměli vkročit obyčejní lidé. K Itsukushima-jinja připlouvali lodí skrz torii a vstupovali přímo do chrámu.

Sedím na lavičce na břehu. Počítám vlny a sleduju divoké srnky, co se potulují po promenádě. Okusují papírové tašky a mapy nepozorným turistům. Cedule v přístavu varují, že žerou i vstupenky a cestovní pasy… Nevím, jestli souhlasit s Hayashi Razanem. Nevím, jestli to jeden ze tří nejlepších pohledů v Japonsku. Určitě je to ale jeden ze tří nejjaponštějších. I když torii je menší, než by se z fotek v průvodci zdálo. Ale to platí snad pro všechny slavné monumenty a památky. V představách jsou nafouknuty do nadpozemských rozměrů vším, co jste o nich kdy slyšeli.

Pes: Jasně, pár monumentů naplňuje i svou nafouknutou podobu v představách. Třeba Buddha v Leshanu nebo pařížská Eiffelovka. Možná proto, že jsou opravdu velké.

Torii

Torii je tradiční japonská brána. Vyskytuje se hlavně u šintoistických chrámů. Obvykle natřená na červeno. Jak napovídají použité znaky (鳥 tori – pták; 居 i – místo), torii mají sloužit jako odpočívadla pro ptáky. Ti jsou totiž v šintoismu považováni za posly bohů.

Pár fotek

Japonští turisté si fotí Plovoucí torii.
Torii pluje jen při přílivu. Při odlivu můžete po mokrém písku až k ní. Když pod ní projdete, přinese vám to štěstí (platí pro libovolnou torii).
V chrámu Daishō-in v kopci deset minut od Plovoucí torii jsou desítky mini-soch Buddhy.