Hibernován na Nostromu

Večerní Tokyo. Jdu tichou boční ulicí, jeden blok od řeky. Jdu na její konec, ke křižovatce u mostu. K bílé betonové budově. Té s hrdým nápisem Asakusa Capsule Riverside Hotel, co tak kontrastuje s třepotajícím se transparentem slibujícím levné bydlení. Po schodech, k nenápadnému vchodu.

Recepce jako v obyčejném hotelu. Na Japonsko trochu ošuntělá. „Máte rezervaci?“ ptá mě se recepční v černém obleku, s kravatou, začínající pleší. „Nemám,“ přiznávám se. Kdo by si rezervoval kapsuli, přemýšlím. Neměly být hlavně pro opilé salarymeny, co prošvihli poslední vlak? „Jak dlouho chcete zůstat?“ – „Dva dni.“ Vytahuje papír a mechanickou tužku. Soustředěně píše a říká: „První den 3000 yenů“ a na nový řádek „Druhý den sleva 300 yenů – tedy jen 2700.“ Dvojitě podtrhne. „Dohromady 5700.“

Jedu výtahem do pátého patra. Tlumené skřípění a deccelerace. Zašustění otevírajících se dveří. Vcházím do předsíně s řadou kovových skříněk velkých akorát na sako na ramínku a aktovku. Vchod do místnosti s kapsulemi. Jsem uvnitř. Teplo. Ticho. Měkký koberec. Tlumené osvětlení. Dvě řady kapsulí nad sebou po každé straně. Mezi nimi ulička dva metry široká. Už nejsem v Tokyu. Jsem na vesmírné lodi Nostromo. Z každého temného kouta na mě může vyskočit Vetřelec.

Pohled na číslo v ruce mě vrací z Nostroma do Tokya. 5012. Číslo mojí kapsule. Opatrně do ní nahlížím. Uvnitř jen neškodný polštář a deka na tenké matraci. Televize s jedním kanálem zadarmo a třemi placenými. Digitální budík. Nefunkční rádio. Žádné krčící se vesmírné potvory. Kapsule je překvapivě prostorná. 1 x 1 x 2 m. Nestoupnete si. Ale sednete si docela pohodlně.

Mám podezření, že když Kisho Kurokawa v sedmdesátkách navrhl první kapsulový hotel v Osace, chtěl připravit lidi na cesty vesmírem.

Kapsule je velká cca 1 x 1 x 2 m. Nepostavíte se, ale sednete si pohodlně.